čtvrtek 18. července 2019

Po zájezdu



Po zájezdu nám zůstaly některé věci, které se nevešly k nějakému dni, tak je dávám sem:
Předpokládám, že bude doplněno o odkazy na další materiály pro všechny.

Knihy:

Proč bychom se nepotili – pdf verze knihy Zdeňka Šmída, ze které bylo čteno po cestě

Proč bychom se netopili – pdf verze knihy Zdeňka Šmída, ze které po cestě čteno nebylo, ale vztahuje se též k letošnímu zájezdu

Smiech na laně – pdf verze slovenského horolezce Ivana Baje – velmi svérázný humor, který nemusí být pochopitelný pro všechny

Fotky:

Zpěvník:

Ve formátu pdf
Ve formátu word


A kam příští rok:
Na základě některých účastníků navrhuji následující:

Polsko - kola, pěší, voda
Kola
- část Pobaltské cyklostezky
- oblast Mazurských jezer
Voda
- v oblasti Marurských jezer - vypůjčené kajaky



neděle 14. července 2019

Končíme

Po brzkém budíčku a rychlém odjezdu jsem provedli poslední nákupy na Slovensku v Tescu v Žilině a vydali se směr Praha přes Trenčín, Starý Hrozenkov a Brno.

U Jihlavy jsme využili povinnou přestávku k vydání posledního společného jídla a nyní už jsme na kraji Prahy a čeká nás jen několik posledních kilometrů.




Kronika dnešního dne:
Ani na dnešek už vlastně nebyla stanovena služba, tak se znovu chápu klávesnice, abych trochu celý zájezd zhodnotil.

Mně osobně se zájezd moc líbil – i když se účastnil rekordní počet účastníků – 38, probíhalo vše v poklidu, kromě drobností nebyly žádné konfliktní situace. Po roce 1989 jsme organizovali zájezdy tak, že byl vždy jeden do "ciziny" a další roky "domů" na Slovensko. V posledních několika letech jsme Slovensko začali opomíjet a mám dojem, že je to škoda.

Není to jen o tom, že na Slovensku to dobře známe, že se tam bez problémů domluvíme, ale také o tom, že se tam podobná akce dobře "hodí" – s našim pojízdným cirkusem tam nejsme za otrhané podivné exoty, u ohně si s námi klidně sednou Slováci a zazpíváme si stejné písničky. Přitom má Slovensko tolik krásných koutů, které jsme doposud neviděli.

Jaké byly mé představy při přípravě zájezdu a jaká byla realita? Program se povedlo dodržet prakticky úplně přesně, což mne udivuje. Co se týče počasí – kupodivu bylo vlastně výrazně chladněji, než jsem očekával; sice pryč jsou roky, kdy během zájezdu pokryla svahy Západních a Vysokých Tater během zájezdu sněhová pokrývka; ale dle očekávání nám prakticky nepršelo, takže některé řeky v létě už asi nikdy nepojedeme (ale nikdy neříkej nikdy).

Měl jsem představu, že se povede zorganizovat více "hrátek". Ano, ne vždy se vše povede (Liptovská Mara), ale tohle by chtělo nějakého o hodně mladšího nadšence. Na druhou stranu – palec nahoru Martinovi Ledinskému za obnovení tradice rozcviček.

Takže díky všem účastníkům za ochotu snášet utrpení Solidusu a za společné přiložení ruky k dílu.

Jirka


Fotoalbum dnešního dne


sobota 13. července 2019

Druhý den na Hronu

Dnes dopoledne jsme vyrazili na další úsek Hronu - od Vlkanové do Zvolenu - řeka nebyla moc dramatická, i začátečníci si vyzkoušeli kormidlování a kajaky. Samotný závěr splutí byl poznamenán utopením Adamových brýlí. Přes snahu několika dobrovolníků, kteří systematicky prohledávali dno se brýle nalézt nepovedlo najít (štěstí z cesty do Rumunska se neopakovalo).

Odpoledne přejezd na poslední tábořiště Slnečné skaly u Žiliny. Při příjezdu se spustil déšť, pak bylo nějakou dobu i sluníčko, navečer začalo znovu pršet, ale nakonec déšť ustal a tak jsme mohli využít připravené dřevo a oheň a naposledy si zazpívat.

Půlnoc byla poznamenána tradiční koupelí Káji při příležitosti jejího svátku...



Dnešní kronika:


Naše dnešní trasa:


pátek 12. července 2019

Splutí Hronu z Nemecké do Vlkanové

Dnes jsme měli vodácký program. Projeli jsme celkem 35 km Hronu, začínali jsme v Nemecké, poobědvali u Slovenské Ľupči, projeli Banskou Bystrici a skončili kousek před Sliačí. Řeka nebyla obtížná, ale docela tekla, takže jsme trasu ujeli bez problémů.

K večeři knedlíky s uzeným masem a protože se na tábořišti nedá dělat oheň, tak si lidé povídají po stanech a pomalu se chystají ke spánku.




Naše dnešní trasa:

čtvrtek 11. července 2019

Dokončení přechodu Muráňské planiny

Ukázalo se, že každé z družstev se potýkalo s jinými problémy, ale všechny nakonec strávily noc na Muráni bez problémů – první družstvo mělo velký problém při výstupu, protože se cesta neustále ztrácela, druhé družstvo strávilo noc u srubu Burda ve velmi příjemném lomu. Cesta nejmladších – třetího družstva nahoru byla náročnější, než se předpokládalo, a v Nižné Kľakové jim docela foukalo.

První a třetí družstvo dnes volilo nejkratší cestu k autobusu, který čekal v sedle Zbojská, zatímco druhé družstvo podniklo ještě dost obtížný výstup na Fábovu hoľu.

Odpoledne trochu pršelo, ale déšť jsme přečkali v autobuse. V Brezové jsme posadili na vlak Daníka a Ondru a přesunuli jsme se do vodáckého tábořiště Nemecká, kde trávíme dnešní večer.


Fotoalbum dnešního dne (2. družstvo)

Naše dnešní trasa:

středa 10. července 2019

Přechod Muráňské planiny

Ráno dost váhavé balení a v důsledku toho velké nervy, aby Jakub a Honza stihli v Popradu vlak. To se nakonec povedlo, i když s rezervou pouhých dvou minut.

Poté nákup potravin v Popradě, oběd u nádraží ve Vernáru a rozdělení tří skupin - každá přechází Muráň jinou cestou. Druhá skupina, kterou doprovázím spí u sedla Burda v krásném lomu u chaty správy Národního parku.


Fotoalbum dnešního dne

Dnešní kronika:


Zápisek přeživších, středa 10. července 2019

Už nějakou dobu lidstvo sužují zombie a většina obyvatel planety Země zahynula. Ti, kteří přežili, se vypravili do hor, nad 1000 metrů výše než je hladina moře. Naše skupinka, vedená Jirkou a Janou, měla 16.4 litrů vody, osm členů, spacáků, šest karimatek, tři batohy, dva stany, těžce vybojovaný chléb, který nám byl málem Martinem Ledinských odepřen, kilo rozinek, jeden sýr, jedny sušenky a nějaké to oblečení. Po počátečním boji o jídlo, jsme díky druhé skupině (paradoxně pojmenované číslo 1) dostali i čtyři nektarinky, dvě papriky a jeden salám.
Výprava začala okolo čtvrté hodiny odpolední pozdním obědem, při kterém jsme se připravili na nedostatek jídla, tudíž jsme se přežrali včerejších knedlíků s vajíčky a halušek s brinzou bez brinzy se zelím. Poté, co nám začalo být špatně, jsme byli připraveni na výšlap.
Překročili jsme postarší železnici, vyšli po cestičce a pozdravili jsme několik místních, kteří se ještě neproměnili bezduchá těla. Někteří zdravili radostně, někteří varovali před medvědy. Nejspíš se báli, že přitáhneme pozornost zombií a chtěli se nás zbavit. Avšak to se jim nepovedlo a my si po prašné cestě nasbírali kytičky a najedli se jahod a borůvek, které rostly kolem.
Okolo půl deváté večer jsme přišli do Sedla Burdy, ze kterého jsme šli krásných 200 metrů k turistickému centru, kde jsme se ubytovali ve stanech u huculských přístřešků. S velkým ohništěm a dostatkem dřeva jsme zapálili oheň a posedali na místní lavičky. Povečeřeli jsme, někteří si opekli sýr nad ohýnkem, jiní zvolili raději tradičnější variantu chleba, Vyluštili jsme morseovku a Caesarovu šifru, došli si na přírodní toaletu s výhledem a vůní kardamonu a šli spát.
Ráno jsme se probudili v příjemných 8:17 a znovu jsme se ohřáli u ohně. Posnídali jsme, zabalili stany a Jirka prohodil, že by bylo fajn vyjít před desátou dopoledne. Zalili jsme ohniště soudkem vody, čímž jsme ztratili 6 kilo a zároveň 6 litrů pitné vody, protože proč plýtvat místní nepitnou vodu z lomu na ohniště. Po půl desáté jsme si tedy poslušně zabalili zbytek věcí, hodili batohy na záda a vydali se do kopce Fabovy Hoľy na krásný výhled. S nadšením jsme přeskakovali padlé kusy stromů a vymýšleli, jak asi bude vypadat svět za dvacet let, až přežije díky zombie 1/10 lidské populace.
K autobusu jsme za ochlazovacího deštíčku dorazili před druhou odpolední, o hodinku později jsme vysadili Ondru Mlíkovského a Daníka Schnabla na vlakovém nádraží a večer prezentovali své ideje.

Autor: Mikro, správce globálních problémů a center
Za tým: Anička, správce malých vesniček; Jáchym, hlavní ekonom; Jana, správce dopravy; Kája, správce městeček, Tonda, expert na vesmírné lety; Verča, hlavní ekolog; Vojta, master podsvětí


Naše dnešní trasa (2. družstvo)

úterý 9. července 2019

Pěšky Pieninami

Dnes jsme šli na pěší výlet do polské části Národního parku Pieniny – přes Trzy Korony a Sokolnici,  přívozem přes Dunajec a proti proudu zpět do tábořiště.

Celkem 25 km a docela velké převýšení, ale všichni bez problémů, někteří dokonce místo přívozu přes řeku plavali.


Fotoalbum dnešního dne

Kronika dnešního dne


Naše dnešní trasa:

pondělí 8. července 2019

Splutí Dunajce

Dnes jsme měli na programu splutí Dunajce – přímo od stanů jsme jeli do Krościenka nad Dunajcem. Bylo docela chladno, takže nebyla nálada na nějaké velké cvičení, ale krásnou krajinu jsme si z vody prohlédli s potěšením a do cíle dopluli v rozumném čase, účastníci jsou na vodě stále šikovnější, takže skoro nikdo se nezvrhnul.


Fotoalbum dnešního dne

Kronika dnešního dne:

Naše dnešní trasa:

neděle 7. července 2019

Druhý den ve Slovenském raji

Dnes ráno jsme si sbalili věci a poté popojeli autobusem k ústí rokliny Piecky. Následoval výstup po žebřících a lávkách na Glackou planinu. Sestoupili jsme k Letanovskému mlýnu a poblíž nás již čekal autobus a oběd – párky s chlebem.

Následoval přesun přes Kežmarok do Červeného Kláštora. Tradiční kemp pod Třemi korunami nefunguje, ale naštěstí v menším kempu kousek proti proudu pro nás zbylo místo a tak jsme obsadili vzdálenou část kempu a po těstovinovém salátu k večeři sedíme u ohně, zpíváme, okolo nás hučí Dunajec a máme večerní pohodu.


Album dnešního dne

Naše dnešní trasa:

sobota 6. července 2019

Ve Slovenském raji

Dnešní den jsme strávili ve Slovenském raji. Protože jsme neměli vybavení na ferratu (jedinou na Slovensku) pro všechny, bylo osazenstvo rozděleno na dvě skupiny – první vyrazila přes Prielom Hornádu a Kláštorskou roklinu na ferrátu ve Velkém Kyselu, zatímco druhá šla Sucho Belou, došla na Kláštorisko a tam čekala na první skupinu.

Poté se provedla výměna výstroje a ferrátu šla i druhá skupina, která si pak na závěr prošla také Prielom Hornádu.

Večer čočka s vejci a pudink s čerstvými borůvkami.


Fotoalbum dnešního dne

Dnešní kronika:


Naše dnešní trasa (druhá skupina – chybí závěrečná část od konce ferráty přes Kláštorisko, Prielom Hornádu na Podliesok):

pátek 5. července 2019

Konec přechodu Nízkých Tater

Dnes jsme dokončili přechod sestupem Žďarskou dolinou do Liptovské Tepličky. Cesta probíhala rychle a bez obtíží. Po cestě někteří účastníci dokonce nasbírali borůvky, které budeme mít zítra s pudinkem. Neúspěšný pokus o nákup v Tescu v Popradě – i když měli na webu napsáno, od kolika do kolika mají dnes otevřeno, bylo ve skutečnosti zavřeno.

Ubytovali jsme se v kempu v Podliesku ve Slovenském Raji; večer jsme strávili volejbalem a přípravou na zítřejší výlety do tiesňav a na ferratu Slovenského raje.


Fotoalbum dnešního dne

Dnešní kronika:


Dnešní trasa (chybí poslední dva kilometry):

čtvrtek 4. července 2019

Na Andrejcovou

Dnešní cesta byla docela náročná, zvláště ty části, které vedly bývalým lesem pokaceným po velké vichřici v roce 2004, ale měli jsme nádherné výhledy na Tatry, údolí Hronu a na Rudohoří.

V Priehybe to vzdali skoro všichni "dospělí" a na Andrejcovou došli s mládeží jen Jirka s Janou.

Na vlastní Andrejcové nás překvapilo, že je chata s obsluhou a čepovaným pivem, které se hodně hodilo.

Poté už jsme jen ulehli k zaslouženému spánku.


Fotoalbum dnešního dne

Kronika dnešního dne:
S ohledem na to, že na dnešní den nebyla stanovena služba z řádných účastníků, přebírám povinnost psaní kroniky já.

Dnes zahajujeme další přechod Nízkých Tater – již několikátý v rámci Solidusích zájezdů, které organizujeme. Pro mne je to příležitost se trochu zamyslet nad tím, co se za těch 35 let, co zájezdy organizuji, změnilo a co ne.

Největší změnou prošly asi právě ty Nízké Tatry – právě východní část od Čertovice původně pokrývaly husté smrkové lesy. Jejich zkáza začala v roce 2004, kdy tuto část Slovenska postihla nebývalá větrná smršť s větrem dosahujícím až 200 km/hod. Tato pohroma zasáhla nejen Vysoké Tatry – což bylo silně medializováno, ale také Nízké Tatry – například právě hřebenovka, kterou jsme procházeli, byla skoro dva roky neprůchodná. To, co začal vítr, dokončil v následujících letech kůrovec – právě vrcholové partie byly opět zasaženy nejvíce. Mí slovenští přátelé kritizují způsob, kterým byl kůrovec i větrné pohromy likvidovány – plošným vykácením všech stromů a odvezením veškeré dřevní hmoty. Při letošním přechodu nás skoro po celou cestu doprovázelo něco podivného – teoreticky nově vysazený les, prakticky spíše změť náletových dřevin, ve kterých se občas nesměle k životu hlásily nějaké ty smrčky – ale většinou zase jen smrčky; lesníci jsou asi nenapravitelní. I když jsem alespoň konstatoval, že horské stráně jsou alespoň dost hustě pokryty travou a drobnými keři, takže nehrozí moc vodní eroze, které jsem se obával, když jsme hřebenovku procházeli před cca deseti lety.

A co účastníci – mění se také? Musím především konstatovat, že Solidusí parta není určitě obyčejný průměr mladých lidí v Česku – ne každý je schopen vydržet podmínky, které účastníkům nabízíme, což naštěstí nějak ti, co se hlásí, dobře ví. To ale nakonec nějakým způsobem začalo fungovat již od druhého roku, poté, co jsme tábory převzal.

Určitě jsou věci, které se nemění – donutit lidi, aby se včas zabalili, aby byl v autobuse pořádek – to fakt nedávám. Na druhou stranu ochota absolvovat náročný program, být s kamarády, posedět u ohně, zazpívat si, zablbnout si – to vše zůstává a spíš ještě "narůstá"; vlastně nepamatuji situaci, kdy byli ochotní jít třídenní přechod po náročném hřebenu úplně všichni a kdy to i všichni řádní účastníci "dali", i když pro některé z nich to musela být docela výzva.

Dle mého dlouhodobého pozorování i klesají problémy s alkoholem, kouřením a ostatními "pochutinami" – letos je až extrémní. To, co samozřejmě před těmi x lety nebylo, je závislost na mobilních telefonech a na internetu. Nepřítomnost elektřiny na dobytí mobilu je v dnešní době často daleko větší problém, než nedostatek jídla. Ale možná i zde se trochu situace mění k lepšímu – nikdy mi moc nevadilo, že lidi během zájezdu používají mobily; to, co mne ale docela štvalo bylo, když lidi přecházeli nějaké krásné hory se sluchátky na uších a zvuky přírodní přehlušovali hudbou, ať už jakéhokoliv žánru (nemluvím o cestě busem, tam je to něco jiného). A letos se mi zdálo, že se sluchátky chodilo daleko méně lidí (mýlím se?).

No, bylo by toho o hodně víc, ale to zas třeba někdy jindy...

Jirka



Naše dnešní trasa:

středa 3. července 2019

Přes Nízké Tatry

Dopoledne balení a hry, po obědě nákup a poté busem na Čertovicu.
Cesta na Ramžu proběhla ve svižném tempu, nyní vaříme večeři, pozorujeme Nízké a Vysoké Tatry a chystáme se ke spánku.


Dnešní fotoalbum

Naše dnešní trasa (prvních 500 m chybí):

úterý 2. července 2019

Čierný Váh a Váh

Dnes jsme splouvali Čierný Váh ze Svarína a poté pokračovali Váhem do Liptovského Hrádku. První část byla obtížná především tím, že tam bylo málo vody, občas nějaké stromy a kameny, takže pár posádek "plavalo", ale celkově lidé zvládají lodi čim dál tím lépe.

Odpoledne následoval spíše odpočinkový čas s volejbalem a dalšími hrami, sušením vodních věcí a přípravou na zítřejší třídenní přechod Nízkých Tater.

Odpoledne mírně pršelo, spíše jen mžilo, kvečeru se zcela vyjasnilo a očekáváme slunečné počasí i během přechodu hor.


Dnešní fotoalbum

Kronika dnešního dne:


Naše dnešní trasa (úplný začátek chybí).

pondělí 1. července 2019

Splutí Váhu

Dnes nás čekalo splutí Váhu – začínali jsme těsně před koncem Čierného Váhu u Kráľovy Lehoty a pokračovali Váhem až k Liptovskému Jánu.

Dnes bylo velmi teplo, což sice na řece není tak znatelné, ale přesto to bylo únavné. Vody v řece moc nebylo, ale jet se nakonec dalo na všech lodích.

Zpočátku měly některé posádky docela problém, zvláště, když byl na trase vhodný kmen, pod který šel proud vody – ty lodě tam najednou skončily rovnou čtyři. Ale brzy jsme pokračovali dále a i nováčci postupně svá plavidla zvládali lépe a lépe, ale přesto nějaké to zvrhnutí se povedlo na několika místech.

Po ukončení plavby jsme se přesunuli do kempu ve Vavrišovu, kde jsme uvařili večeři – grilované maso a nyní se věnujeme zpěvu u ohně. Kvečeru přišla dokonce kratší bouřka, ale velmi brzy bylo po dešti.


Dnešní fotogalerie

Dnešní kronika:


neděle 30. června 2019

Prosiecka a Kvačanská dolina, Mara

Dopoledne pěšky Prosieckou a Kvačanskou dolinou. Prosiecká dolina byla docela překvapivě obtížná, zvláště pro ty, kteří zvolili nevhodnou trasu po staré značce. Na začátku Kvačanské doliny jsme navštívili Vodné mlýny Oblazy, které opravují již mnoho let slovenští ochranáři.
Odpoledne na lodích po přehradě, večer noční hra.


Dnešní fotoalbum

Dnešní kronika:





Naše dnešní trasa:

sobota 29. června 2019

Liptovská Mara

Dnes jsme většinu strávili cestou na Slovensko – přes Rožnov, Bečvy a Bumbálku jsme přejeli na Slovensko, oběd uvařili (pomazánku) u Žilinské přehrady a v brzkém odpoledni jsme dorazili do kempu u Liptovské Mary.

Zde jsme poněkud uspořádali věci a kvečeru jsme zahájili základní výcvik na lodích na hladině jezera, dokonce pár lidí se začalo učit i eskymáky.

Nyní již vaříme večeři - smažený sýr s brambory a plánujeme zítřejší aktivity.



Fakta o cestě: Autobusem: Litomyšl – Rožnov pod Radhoštěm – Bumbálka – Žilina – Liptovský Trnovec; ubytování ATC Liptovský Trnovec

pátek 28. června 2019

Letní putování začíná

Dnes začíná naše tradiční letní putování, tentokrát na Slovensko.

Balení v Cukrovarnické probíhalo celkem úspěšně, jen vázání lodí na půjčený vlek se poněkud protáhlo, ale nakonec jsme po půl šesté vyrazili směr Litomyšl. Silnice se v té době už úplně uvolnily, takže jsme do Litomyšle dorazili úplně hladce.

Ubytovali jsme se ve škole, vyměnili řidiče  - Honzu Kuklu za Luďka, který přijel s mladými fotbalisty z Maďarska a šli jsme se podívat do moc hezkého města.

Nyní už se pomalu chystáme ke spánku a zítra nás čeká delší část cesty do Liptovského Mikuláše.

Trasa: Autobusem Praha–Litomyšl, Ubytování: 3. základní škola Litomyšl



Dnešní kronika:

neděle 24. února 2019

Jedeme domů

Sbalili jsme, uklidili chalupu, poobědvali buřtguláš, naložili rolbu, sjeli na lyžích na parkoviště, naložili autobus a o dvacet minut dříve vyrazili na cestu do Prahy. Za chvíli budeme v Cukrovarnické a letošní lyžák bude za námi.

Tak ještě závěrečné společné foto a rozcházíme se domů. Díky všem, kdo přípravou a organizací letošního lyžáku pomáhali - Kubovi s Hankou, Janě a Petrovi.





sobota 23. února 2019

Běžky přes Terex, Harrachov a Čerťák

Dnes jsme vyrazili na běžky - část lidí po bruslila po Kladové cestě, zbytek pěšky přes Plech. Sešli jsme se na Krakonošově snídani a pokračovali pod Voseckou na Terex. Ten nebyl upravený a jízda moc příjemná nebyla. Ještě horší byl sjezd od Bílé vody do Harrachova - totálně zledovatělá cesta, v místech, kde to normálně vůbec nejede se to skoro nedalo ubrzdit.
V Harrachově jsme dali housky a sýr a šunku a poté vyjeli lanovkou na Čerťák a z něho zpět na Braunovku.



Fotky z dnešního dne

Naše dnešní trasa - měření spuštěno až na Zadním Plechu