neděle 24. února 2019

Jedeme domů

Sbalili jsme, uklidili chalupu, poobědvali buřtguláš, naložili rolbu, sjeli na lyžích na parkoviště, naložili autobus a o dvacet minut dříve vyrazili na cestu do Prahy. Za chvíli budeme v Cukrovarnické a letošní lyžák bude za námi.

Tak ještě závěrečné společné foto a rozcházíme se domů. Díky všem, kdo přípravou a organizací letošního lyžáku pomáhali - Kubovi s Hankou, Janě a Petrovi.





sobota 23. února 2019

Běžky přes Terex, Harrachov a Čerťák

Dnes jsme vyrazili na běžky - část lidí po bruslila po Kladové cestě, zbytek pěšky přes Plech. Sešli jsme se na Krakonošově snídani a pokračovali pod Voseckou na Terex. Ten nebyl upravený a jízda moc příjemná nebyla. Ještě horší byl sjezd od Bílé vody do Harrachova - totálně zledovatělá cesta, v místech, kde to normálně vůbec nejede se to skoro nedalo ubrzdit.
V Harrachově jsme dali housky a sýr a šunku a poté vyjeli lanovkou na Čerťák a z něho zpět na Braunovku.



Fotky z dnešního dne

Naše dnešní trasa - měření spuštěno až na Zadním Plechu

pátek 22. února 2019

Páteční sjezdování

Dnes jsme měli naplánované sjezdování, ale museli jsme ho o hodinu a půl odložit, protože celou noc pršelo a předpověď říkala, že bude pršet jen do 9 hodin. To se také splnilo a tak jsme po půl desáté vyrazili. Drobný problém byl, že kvůli větru nejezdila lanovka na Lysou a tak se na vlecích udělaly trochu fronty, ale nebylo to tak hrozné.

Po obědě  byly další hry, které se občas zvrhly v trochu surovější zápasy, ale přesto všichni přežili. Večer trvalo dost dlouho, než se povedlo usmažit pro všechny bramboráky. Večer končíme zpěvem s kytarou.




Fotky z dnešního dne

Kronika:

V jedné malé krásné chaloupce, vysoko nad Rokytnicí, za deštivého rána, dospávala banda solidusáků náročný výlet.
Ač zásoby jsou tenké a chleba došel dávno, každý si dokázal uloupit kousek svého perníčku. Když déšť pozvolna přecházel ve sníh, tak krutí vedoucí všechny vyhnali do nemilosrdné zimy. Sjezd přinesl jen zklamání, protože narazili na zavřenou lanovku na Lysou horu. Tedy byli nuceni uchýlit se k extrémně pomalé možnosti v podobě Přibližováku. Po dvou hodinách sjezdování, v mraze, mlze a krutém větru, nakonec vysvitlo sluníčko a den se rázem obrátil.
Solidusáci nadšení krásným počasím se s nechutí vraceli zpátky do chaty, kde se utěšovali představou legendárního kuřete s broskví. Služba jim však nepřála, protože pokrmu bylo velmi málo bez možnosti přídavků, ani suchá rýže nezbyla.
Zklamaní a uštvaní solidusáci se po škrábání a odevzdání brambor na horní chatu vydali na Ručičky. Na Ručičkách si zahráli vícero mírumilovných a přátelských her, které se neobešly bez pár zranění. Cestou zpět byly vyzvednuty bramborové nudle a nastala velká a dlouhá akce škrábání a loupaní přísad na záhadné kulajdoksylo stejně tak jako kouzelné a čarovné připravování bramboráků, které ještě v tuto chvíli smaží oddaná Jana, který věří v dobrou stravu.
Polévka byla dobrá a solidusáci si pochutnali, i ti nejmenší z nejmenších. Večer se chýlil ke konci, někteří vyčerpaní jedinci propadli spánku, jiní se věnovali jednoduchým hrám či jen prosté konverzaci.
Je čas vzdát poctu Krakonošovi a všem sojkám a schoulit se do spacáků, rozlučme se tedy s odvážnými solidusáky a nechat je užít si pár posledních chvil onoho dne.
Držme prosím minutu ticha za ty, kteří solidusáky dnes opustili, jmenovitě Kuba a Addam. Avšak veselme se nad odvážlivci, kteří tyto dvě ztráty nahradili (Tonda a Kája).
Konec
ToVoVe

čtvrtek 21. února 2019

Do Jilemnice

Výlet do Jilemnici měl celkem tradiční průběh - lanovkou na Lysou horu, do sedla Dvoraček, na Růženčinu zahrádku, k Vosecké, silnicí dolů na Horní Mísečky, dále na Rovinky, kde jsme měli přestávku s občerstvením. Dále jsme objeli Žalý z východu, dojeli na Křižovky, pokračovali kolem Valteřic a dojeli po sněhu až na kraj Jilemnice.
Cesta byla v pohodě i pro nejpomalejší, jediným problémem byla naražená noha Janka, se kterým se Jana vrátila z Lysé zpět dolů a byl odvezen do Jilemnice. V nemocnici došli k názoru, že je noha jen naražená, ale s ohledem na to, že mu doporučili několik dnů v klidu, byl poslán autobusem do Prahy, kde si ho převzali rodiče.
V Jilemnici byl drobný problém, že nám zavřeli tradiční místo na večeři - Šaldův statek a tak jsme museli najít novou hospodu. Restaurace  Na staré poště zafungovala naštěstí stejně dobře, akorát, že v ní nešly uschovat běžky. Místo pro běžky se, naštěstí, díky orienťackým známostem povedlo najít hned v sousedním domě u knihkupce Evžena Malého.
Počasí cestou fungovalo podle předpovědi, takže pršet začalo až chvíli před Jilemnicí, pak chvíli lilo jako z konve a znovu začalo vydatně pršet ke konci našeho stoupání na Braunovku.





Naše trasa do Jilemnice - měřeno až od vrcholu Lysé:



Kronika:
od Davida a Ríši
Třetí se FLÁKÁ
a čtvrtý TAKY

21. 2. 2019 jsme vstávali v 6:40. Poté jsme se dostali rozcvičkou do jídelny na chléb s marmeládou a čajem. Pak jsme vyrazili na celodeňák přes lanovku na Lysou, Růženčinu zahrádku, pomník Hanče a Vrbaty, Mísečky, Vrchlabí do Jilemnice. Snědli jsme oběd a večeři. Pak jsme se vrátili autobusem do Jilemnice a pak jsme vyšli na Braunovku. Snědli jsme zbytek sladkostí z Jilemnice.



středa 20. února 2019

Sjezdovky a odpolední a večerní hry

Dopoledne jsme lyžovali na rokytnických vlecích - přes noc občas pršelo, ale na lyžování bylo sice pod mrakem, ale kolem nuly a nebylo tolik lidí a tak se lyžovalo příjemně.

Po obědě jsme se vypravili na Ručičky, kde jsme si zahráli nějaké hry a po večeři jsme potom hráli Fish Banks, které skončily klasicky vylovením všech ryb.

Fotky z dnešního dne

Pár výsledků z Fish Banks







Celé výsledky

úterý 19. února 2019

Den bez lyží

Na dnešní dopoledne jsme si půjčili z Nové chaty kluzáky a udělali jsme pěší výlet s různými zábavnými mezihrami a několika mírně naraženými pozadími.
Odpoledne pak stavba uměleckých děl ze sněhu v okolí Braunovky, večer pak různé hry.




A zápis z kroniky:
Vstávali jsme v 7:45. v 9:45 jsme vyráželi na pochod s podsedákama. Jedna skupina vyrazila přes vršek Montazu a po cestě na Zadní Plech. Druhá skupina vyrazila později, ale rovnou z ručiček vyrazila cestou na Zadní Plech. Poté jsme ho sjížděli na podseďákách když jsme dojeli dolů tak už jsme jezdili jen takový trojúhelník. Poté jsme ještě jezdili po cestě na Dvoračky. Na chatu jsme přijeli v 11:40 poté byl hned oběd byla to česnečka a salát s tuňákem. V 13:30 jsme vyrazili ven a rozdělili se do třech týmů. Měli jsme stavět ze sněhu to co nás napadne. Jedna skupina postavila amfiteátr, druhá postavila dort a třetí postavila závodní boby. Vrátili jsme se kolem 16:00. Večer byla potom večeře. Byla rajská s knedlíkama. Po večeři jsme měli půl hodinu volno a potom jsme hráli hry. Jedna z nich byla upír. Rozchod jsme měli v 21:30. Celodenní úkol byl nosit celý den rukavici na ruce.

pondělí 18. února 2019

Na běžkách na Sněžné jámy

Využili jsme krásný sluneční den a přes Dvoračky a sedlo Dvoraček jsme pokračovali na Růženčinu zahrádku, kolem Labské a nahoru na Sněžné jámy. Pokračovali jsme přes Voseckou, Krakonošovu snídani a Kládovou cestou zpět domů. Kvečeru ještě bobovací závody u chaty a večer imporvizační cvičení.






Naše dnešní trasa:


neděle 17. února 2019

Sjezdování a hrátky

Dnes dopoledne jsme sjezdovali na Lysé - svítilo sluníčko, ale bylo dost lidí, takže lanovku jsme brzy vzdali a jezdili na vlecích.

Po obědě jsme věnovali nějaký čas odpočinku a poté jsme hráli hry na Ručičkách a večer se vařily ovocné knedlíky, které byly hned snězeny a poté se promítala Vlčí bouda následována odpravením do spacáků v nacpaných pokojích.




Kronika:



sobota 16. února 2019

Ještě večerní hlášení


Výstup lidí i doprava materiálu na Braunovku proběhly bez problémů, takže jsme v poledním vedru postupně obsadili chalupu, uložili týdenní zásoby a vydali jsme se na krátký běžkový výlet na Čerťák. K večeři byly špagety s rajčaty a poté následují seznamovací hry.






Kronika:



Odjíždíme do Rokytnice

Ranní zmatky v Cukrovarnické byly klasické, spíše drobnější, poté, co se ukázalo, že ještě další účastníci se připojí až v Rokytnici, tak jsme odjeli s drobným zpožděním asi 5 minut.
Díky tomu, že autobus přijel i s vlekem a 8 lidí nás bude čekat až nahoře na Braunovce, tak uháníme po dálnici směrem na sever poloprázdným autobusem a to ještě vezeme část věcí dětí z Nové chaty.


neděle 15. července 2018

Vše jednou končí

Včerejší den byl zakončen vlastně až dnes - závěrečné hry na pláži jezera, poté cvičení akro a jiné jógy, zpívání s kytarou a závěrečný grogodýl.

Z kempu jsme odjeli podle plánu po osmé hodině, když se recepční po delší snaze povedlo přemoci systém a vytvořit účet. Od té doby jedeme a jedemé - zácpy jsou naštěstí pouze v protisměru a tak jsme již překročili hranice a nyní právě míjíme Milešovku a uháníme co to dá směrem na Prahu.







sobota 14. července 2018

Den v autobuse

Po vcelku svižném ranním sbalení jsme během pár kilometrů opustili Dánsko, kus za hranicemi jsme nakoupili jídlo na dnešní cestu a večer a od té doby jedem a jedem a jedeme. Ač má být sobotní klidný provoz, opak je pravdou, auta se každou chvíli zastaví, ale naštěstí vždy jen na chvilku a tak už nám v tuto chvíli zbývá jen 40 km do našeho dnešního cíle - kempu u Krossinsee jižně od Berlína.

Dodatek - do kempu jsme v pořádku dorazili - po přírodních tábořištích v Dánsku je to pro nás kulturní šok - obtloustlí kempeři, diskotéka pro děti a psi, záchody na čip.

Ale voda v jezeru je teplá a tak jsme se po delší době vykoupali ve sladké vodě a také jsme oslavili Kájin svátek.




pátek 13. července 2018

Poslední den na kolech

Dnes jsme jeli poslední den na kolech - podle pobřeží na jih od Aarhusu - cesta byla docela příjemná - velmi pěkné bylo první koupání, voda byla kupodivu již od břehu docela hluboká. Pokračovali jsme lesními cestami a malými silničkami do Gyllingu, kde skončili ti, co neměli zájem jet celou trasu.

Zbytek skupiny si dal ještě dalších 22 km, zprvu silničkami docela zvlněným terénem, poté polními a lesními cestami až na okraj města Horsens, kde jsme naložili zbylá kola a poobědvali.

Poté autobusem k Tonderu, kde jsme znovu využili pohostinství skautské základny, povečeřeli a nyní uklízíme autobus a chystáme se na spaní.



Naše dnešní trasa:
Dnešní kronika:

Poslední den na kolech.
Touhle dobou už bylo mnoho jedinců, kterým se představa dalšího dne v sedle zdála méně přitažlivá, přesto se většina rozhodla, že zkrácený poslední úsek pojede. Trasa vedla malebnou zemědělskou krajinou Dánska, která  - až na občasnou větrnou elektrárnu - byla k nerozeznání od české. Slunce se rozhodlo, že patřičně využije poslední příležitosti, kdy do nás pražit. Naštěstí vedla cyklostezka místy i příjemně osvěžujícím lesem. Jak už bylo pravidlem, tak východní pobřeží bylo bohaté na kopce, což zpestřovalo cestu.
 Během cesty po pobřeží, že naskytla pěkná pláž a jelikož skoro nikdo neměl plavky, rozhodlo se, že se půjde koupat. Takhle měli mnozí odvážlivci příležitost nacvičit grogodýlení za přímých paprsků poledního slunce. Moře bylo snad poprvé za celý zájezd opravdu hluboké tak jsme se mohli pořádně potápět.
Zhruba po třiceti kilometrech odpadlo několik jezdců do solibusu, který na nás čekal u bílého kostela. Zbytek expedice pokračoval navzdory vedru dál, snažíce se natočit co nejvíc kilometrů na tachometrech.  Byla ještě jedna zastávka u moře, kde se ti, kterým to dopoledne nestačilo, mohli smočit znovu bez plavek. Pláž-nepláž byla poseta vyvrhnutými plody moře a přístup na ní by byl lepší s pomocí horolezeckého lana, karabiny a sedáku.
Po opětovném shledání se solibusem se podávala polévka, během jejíhož vaření došlo k menší nehodě, která možná měla souvislost s požárem na druhé straně zálivu. Už i zbytek cyklistů se rozloučil se svými oři a naložil je do vleku, načež jsme se nechali dovést do již důvěrně známého kempu, kde jsme trávili druhou noc zájezdu. Během večera jsme ještě vyprášili solibus, čímž zhubl pár kilo a poté nás navštívilo obří létající špagetové monstrum v podobě snad nejvydatnější večere vůbec.

čtvrtek 12. července 2018

Na Aarhus

Dnešní trasu jsme operativně upravili tak, že jsme do Aarhusu nejeli podle pobřeží, ale vnitrozemím. Tím jsme již dnes dorazili do Aarhusu, kde jsme si prohlédli katedrálu sv. Klimenta a další zajímavosti v centru města a poté odjeli cca 10 km na jih na tábořiště u mořské pláže.

Počasí spíše odpovídá počasí na které jsme byli zvyklí v Provance, je stále tepleji, po dešti ani památky.

Povečeřeli jsme grilované klobásky, které jsme dodnes schovávali v lednici, protože skoro všude je kvůli suchu zákaz otevřených ohňů, zde nebyl, takže jsme je konečně ugrilovali.



Naše dnešní trasa:

středa 11. července 2018

Putování na jih po východním pobřeží

Dnešní cesta na jih vedla většinou malými silničkami zemědělskou krajinou - jeden záliv jsme překonávali mostem, druhý trajektem. Zajímavostí bylo cca 15 km, které vedly po bývalé železnici.

I když se dnes jezdilo prakticky jen po silnicích, měli jsme docela dost píchnutých kol. Navíc jsme pomáhali s píchnutím také dvěma Belgičankám, které jely opačným směrem.

Tábořiště jsme hledali sice obtížně, ale o to je hezčí. Je sice na břehu moře, ale dojít do míst, kde se dá plavat znamená ujít v moři po kotníky více, než 500 m.



Naše dnešní trasa

A cesta na koupání po kotníky mořem

úterý 10. července 2018

Přes Frederikshavn a dále na jih

Na dnešní den byla naplánována nejdelší etapa zájezdu - 95 km - reálně se díky zajížďkám na koupání a trochou bloudění protáhla na více, než 100 km.

Počasí bylo dnes nadále velmi příznivé - jasno, občas polojasno, teploty trochu nad 20 stupňů několikrát jsme se stavěli na koupání v moři.

Den byl drobně znepříjemněn, když Vojta přehlédl zaparkované auto a nedobrovolně o něj zastavil, ale následky nebyla tak hrozné - zničená vidlice na kole a nepřiliš rozbité koleno


Naše dnešní trasa:

Dnešní kronika:

pondělí 9. července 2018

Sever byl dobyt

Dnes nás čekala poslední část putování na sever - příjemnými lesními cestami až do města Skagen a z něho ještě cca 4 km na sever.

Zde jsme teprve zjistili, že existují dva různé body - "rozmoří" Severního moře a Baltského moře - hranice mezi průlivy Skaterrak a Kategat, což je velká turistická atrakce - stovky lidí se brodí pískem, aby se podívali, jak se tříští vlnění mezi oběma moři a pak existuje nejsevernější bod Dánska, což  je obyčejný bod na pláži asi 2 km jinde, kde je pár osamělých opalujících se lidí na pláži a jedna malá cedulka. Navštívili jsme oba body.

Poté jsme se již vydali na jih podél pobřeží Baltu a dnešní noc trávíme asi 40 km jižněji na soukromé zahradě statku.

Foto na nejsevernějším bodu:



Naše dnešní trasa:

neděle 8. července 2018

Odpočinkový den

Dnešní den byla plánovaná kratší trasa 40 km - jako odpočinková - část z nás navštívila akvapark, další část trávila část dne u ústí řeky do moře, kde bylo také moc krásně, docela teplo, koupání v moři i v řece.

I když byla trasa nakonec delší, byli jsme nakonec odměněni výbornou večeří - segedýnským gulášem a uléháme již pouze pár kilometrů od nejsevernějšího bodu Dánka, na krásném tábořišti na louce u mlýna s výhledem na moře a na červánky, které jsou stále ještě i před jedenáctou hodinou večerní.




Naše dnešní trasa:

Kronika dnešního dne:

29. 6. #DVARIDICIJEDENBUS
30. 6. #MORENAKOUKANINENINAKOUPANI
1. 7. #AUTOBUSNAPLAZI
2. 7. #POZORTANKY
3. 7. #PLAZEJAKOVBIBIONE
4. 7. #MAJAK
5. 7. #KOSA-KOSA
6. 7. #NECUREJPROTIVETRU
7. 7. #MRTVARYBANAPLAZI
8. 7. #AQUAPARK
                #VYRAZIMEPRVNI
                #STREKAUZNASNIDANI
                #NAKUPVESPARU
                #AQUAPARK
                #CAKYCAK
                #REBEKAPOPRVEVBAZENU
                #TOBOGANZA12SEC
                #OSTATNINAPLAZI
                #JEDIZMRZLINUAMYNE
                #MATEJSEDINAPARKOVISTIACEKA
                #INDOORCYKLOSTEZKA
                #ZASENAKUP
                #CIRKUSSLONAVELBLOUD
                #ONDRAPODLEHLMAFII
                #ONDRAOBETONDRAVRAH
                #KRATSIETAPA
                #SEGEDIN
                #MNAMINKY
                #UVARTETOPRISTEZAS
                #REBEKAPODLEHLAMAFII
                #UMINECONOVEHO
                #VSICHNISPIUMLYNUAMYNE
                #DOBROUNOC
9. 7. #DNESKATAHNUREBEKUJA
10. 7. #RYCHLASPRCHAPREDTRAJEKTEM
11. 7. #HONILMETRAKTOR
12. 7. #DANSKEVELEHORY
13. 7. #POCASIJAKVCHORVATSKU
14. 7. #LEDNICEATELEVIZEVESTANUVEDLE
15. 7. #VSECHNOJEDNOUKONCI
#MAJKAONDRAREBEKA

sobota 7. července 2018

Dalších 85 km na sever

Dnešní cesta byla docela dlouhá, část vedla borovými lesy podobnými lesům u Mimoně, skoro 6 km vedlo přímo po pláži, po které zde jezdí Dánové v autech. Písek byl ale dostatečně tvrdý, takže se jelo dobře. Následující úsek byl velmi špatně značený, takže jsme se docela ztráceli. Nakonec jsme se ale všichni v pořádku našli, uvařili maso s těstovinami k večeři a šli spát na romantické lesní tábořiště.



Naše trasa
 

pátek 6. července 2018

S větrem v zádech k Thorupu

Ráno jsme si pochutnali na rybičkové pomazánce a poté vyrazili lesy národního parku Thy, poté proti silnému větru k pobřeží, kde jsme si prohlédli další rybářskou vesničku a poté s bočním větrem asfaltovou cyklostezkou v pobřežních dunách až do městečka Hanstholm. Zde jsme provedli nákup na další dny a pokračovali dál krásnou cyklostezkou - tentokrát už se pobřeží otočilo na východ a tak jsme měli vítr v zádech a jeli skoro bez šlápnutí rychlostí přes 25 km/hod.

Poobědvali jsme na břehu u rozpadlých bunkrů bývalého atlantského valu - ve vlnách se část lidí i vykoupala a poté jsme pokračovali dál až k bývalé pevnosti Bulbjerg - nedaleko nás čekalo lesní tábořiště, kde trávíme dnešní večer.



Naše dnešní trasa:

Dnešní kronika:

Boj s větrem (z deníku neznámého vojína)                                    6.7.2018

Generál ráno, po posledních přídavcích chleba s nutelou, poručil odjezd severním směrem. To ale nebyl tak snadný úkol, jak by se na první pohled mohlo zdát, neboť jsme byli pod silným přímým útokem nepřítele z větrného království. Severní vítr nám hnal písek a prach do očí a šlehal svými jazyky do tváří, čímž výrazně znesnadňoval náš další postup. Naštěstí se nám na obzoru objevilo město Hanstholm, kde jsme doplnili již řádně prořídlé zásoby jídla, což naší jednotce vždy zvedne náladu a dodá sil do dalších akcí.
Vítr zjistil, že touto strategií nad námi díky naší odvaze a silné vůli, nelze zvítězit. Lstivě nám proto zafoukal do zad. Ukolébáni vlídnými podmínkami jsme si užívali přesun krajinou písčitých dun a suché trávy k předem připraveným pozicím na pláži Severního moře. Až zde jsme odhalili geniální strategii nepřítele. Vlny na pláži naprosto zdecimovaly naše opevnění. Kromě toho vítr velmi silně poškodil náš obrněný doprovodný transportér.



Rozhodli jsme se proto pro strategický ústup. Zde se osvědčily schopnosti našeho generála, který na starých mapách objevil nepoužívaný bunkr, jež byl skryt před nepřítelem za mohutný skalní masiv. Ošetřili jsme raněné a do pozdní noci jsme sešívali poničený obrněný transportér. Do západu slunce byly všechny škody odstraněny a výtečné kuře s meruňkami (specialita našeho polního kuchaře) nám dodalo sílu do dalších bojů.