neděle 15. července 2018

Vše jednou končí

Včerejší den byl zakončen vlastně až dnes - závěrečné hry na pláži jezera, poté cvičení akro a jiné jógy, zpívání s kytarou a závěrečný grogodýl.

Z kempu jsme odjeli podle plánu po osmé hodině, když se recepční po delší snaze povedlo přemoci systém a vytvořit účet. Od té doby jedeme a jedemé - zácpy jsou naštěstí pouze v protisměru a tak jsme již překročili hranice a nyní právě míjíme Milešovku a uháníme co to dá směrem na Prahu.







sobota 14. července 2018

Den v autobuse

Po vcelku svižném ranním sbalení jsme během pár kilometrů opustili Dánsko, kus za hranicemi jsme nakoupili jídlo na dnešní cestu a večer a od té doby jedem a jedem a jedeme. Ač má být sobotní klidný provoz, opak je pravdou, auta se každou chvíli zastaví, ale naštěstí vždy jen na chvilku a tak už nám v tuto chvíli zbývá jen 40 km do našeho dnešního cíle - kempu u Krossinsee jižně od Berlína.

Dodatek - do kempu jsme v pořádku dorazili - po přírodních tábořištích v Dánsku je to pro nás kulturní šok - obtloustlí kempeři, diskotéka pro děti a psi, záchody na čip.

Ale voda v jezeru je teplá a tak jsme se po delší době vykoupali ve sladké vodě a také jsme oslavili Kájin svátek.




pátek 13. července 2018

Poslední den na kolech

Dnes jsme jeli poslední den na kolech - podle pobřeží na jih od Aarhusu - cesta byla docela příjemná - velmi pěkné bylo první koupání, voda byla kupodivu již od břehu docela hluboká. Pokračovali jsme lesními cestami a malými silničkami do Gyllingu, kde skončili ti, co neměli zájem jet celou trasu.

Zbytek skupiny si dal ještě dalších 22 km, zprvu silničkami docela zvlněným terénem, poté polními a lesními cestami až na okraj města Horsens, kde jsme naložili zbylá kola a poobědvali.

Poté autobusem k Tonderu, kde jsme znovu využili pohostinství skautské základny, povečeřeli a nyní uklízíme autobus a chystáme se na spaní.



Naše dnešní trasa:
Dnešní kronika:

Poslední den na kolech.
Touhle dobou už bylo mnoho jedinců, kterým se představa dalšího dne v sedle zdála méně přitažlivá, přesto se většina rozhodla, že zkrácený poslední úsek pojede. Trasa vedla malebnou zemědělskou krajinou Dánska, která  - až na občasnou větrnou elektrárnu - byla k nerozeznání od české. Slunce se rozhodlo, že patřičně využije poslední příležitosti, kdy do nás pražit. Naštěstí vedla cyklostezka místy i příjemně osvěžujícím lesem. Jak už bylo pravidlem, tak východní pobřeží bylo bohaté na kopce, což zpestřovalo cestu.
 Během cesty po pobřeží, že naskytla pěkná pláž a jelikož skoro nikdo neměl plavky, rozhodlo se, že se půjde koupat. Takhle měli mnozí odvážlivci příležitost nacvičit grogodýlení za přímých paprsků poledního slunce. Moře bylo snad poprvé za celý zájezd opravdu hluboké tak jsme se mohli pořádně potápět.
Zhruba po třiceti kilometrech odpadlo několik jezdců do solibusu, který na nás čekal u bílého kostela. Zbytek expedice pokračoval navzdory vedru dál, snažíce se natočit co nejvíc kilometrů na tachometrech.  Byla ještě jedna zastávka u moře, kde se ti, kterým to dopoledne nestačilo, mohli smočit znovu bez plavek. Pláž-nepláž byla poseta vyvrhnutými plody moře a přístup na ní by byl lepší s pomocí horolezeckého lana, karabiny a sedáku.
Po opětovném shledání se solibusem se podávala polévka, během jejíhož vaření došlo k menší nehodě, která možná měla souvislost s požárem na druhé straně zálivu. Už i zbytek cyklistů se rozloučil se svými oři a naložil je do vleku, načež jsme se nechali dovést do již důvěrně známého kempu, kde jsme trávili druhou noc zájezdu. Během večera jsme ještě vyprášili solibus, čímž zhubl pár kilo a poté nás navštívilo obří létající špagetové monstrum v podobě snad nejvydatnější večere vůbec.

čtvrtek 12. července 2018

Na Aarhus

Dnešní trasu jsme operativně upravili tak, že jsme do Aarhusu nejeli podle pobřeží, ale vnitrozemím. Tím jsme již dnes dorazili do Aarhusu, kde jsme si prohlédli katedrálu sv. Klimenta a další zajímavosti v centru města a poté odjeli cca 10 km na jih na tábořiště u mořské pláže.

Počasí spíše odpovídá počasí na které jsme byli zvyklí v Provance, je stále tepleji, po dešti ani památky.

Povečeřeli jsme grilované klobásky, které jsme dodnes schovávali v lednici, protože skoro všude je kvůli suchu zákaz otevřených ohňů, zde nebyl, takže jsme je konečně ugrilovali.



Naše dnešní trasa:

středa 11. července 2018

Putování na jih po východním pobřeží

Dnešní cesta na jih vedla většinou malými silničkami zemědělskou krajinou - jeden záliv jsme překonávali mostem, druhý trajektem. Zajímavostí bylo cca 15 km, které vedly po bývalé železnici.

I když se dnes jezdilo prakticky jen po silnicích, měli jsme docela dost píchnutých kol. Navíc jsme pomáhali s píchnutím také dvěma Belgičankám, které jely opačným směrem.

Tábořiště jsme hledali sice obtížně, ale o to je hezčí. Je sice na břehu moře, ale dojít do míst, kde se dá plavat znamená ujít v moři po kotníky více, než 500 m.



Naše dnešní trasa

A cesta na koupání po kotníky mořem

úterý 10. července 2018

Přes Frederikshavn a dále na jih

Na dnešní den byla naplánována nejdelší etapa zájezdu - 95 km - reálně se díky zajížďkám na koupání a trochou bloudění protáhla na více, než 100 km.

Počasí bylo dnes nadále velmi příznivé - jasno, občas polojasno, teploty trochu nad 20 stupňů několikrát jsme se stavěli na koupání v moři.

Den byl drobně znepříjemněn, když Vojta přehlédl zaparkované auto a nedobrovolně o něj zastavil, ale následky nebyla tak hrozné - zničená vidlice na kole a nepřiliš rozbité koleno


Naše dnešní trasa:

Dnešní kronika:

pondělí 9. července 2018

Sever byl dobyt

Dnes nás čekala poslední část putování na sever - příjemnými lesními cestami až do města Skagen a z něho ještě cca 4 km na sever.

Zde jsme teprve zjistili, že existují dva různé body - "rozmoří" Severního moře a Baltského moře - hranice mezi průlivy Skaterrak a Kategat, což je velká turistická atrakce - stovky lidí se brodí pískem, aby se podívali, jak se tříští vlnění mezi oběma moři a pak existuje nejsevernější bod Dánska, což  je obyčejný bod na pláži asi 2 km jinde, kde je pár osamělých opalujících se lidí na pláži a jedna malá cedulka. Navštívili jsme oba body.

Poté jsme se již vydali na jih podél pobřeží Baltu a dnešní noc trávíme asi 40 km jižněji na soukromé zahradě statku.

Foto na nejsevernějším bodu:



Naše dnešní trasa:

neděle 8. července 2018

Odpočinkový den

Dnešní den byla plánovaná kratší trasa 40 km - jako odpočinková - část z nás navštívila akvapark, další část trávila část dne u ústí řeky do moře, kde bylo také moc krásně, docela teplo, koupání v moři i v řece.

I když byla trasa nakonec delší, byli jsme nakonec odměněni výbornou večeří - segedýnským gulášem a uléháme již pouze pár kilometrů od nejsevernějšího bodu Dánka, na krásném tábořišti na louce u mlýna s výhledem na moře a na červánky, které jsou stále ještě i před jedenáctou hodinou večerní.




Naše dnešní trasa:

Kronika dnešního dne:

29. 6. #DVARIDICIJEDENBUS
30. 6. #MORENAKOUKANINENINAKOUPANI
1. 7. #AUTOBUSNAPLAZI
2. 7. #POZORTANKY
3. 7. #PLAZEJAKOVBIBIONE
4. 7. #MAJAK
5. 7. #KOSA-KOSA
6. 7. #NECUREJPROTIVETRU
7. 7. #MRTVARYBANAPLAZI
8. 7. #AQUAPARK
                #VYRAZIMEPRVNI
                #STREKAUZNASNIDANI
                #NAKUPVESPARU
                #AQUAPARK
                #CAKYCAK
                #REBEKAPOPRVEVBAZENU
                #TOBOGANZA12SEC
                #OSTATNINAPLAZI
                #JEDIZMRZLINUAMYNE
                #MATEJSEDINAPARKOVISTIACEKA
                #INDOORCYKLOSTEZKA
                #ZASENAKUP
                #CIRKUSSLONAVELBLOUD
                #ONDRAPODLEHLMAFII
                #ONDRAOBETONDRAVRAH
                #KRATSIETAPA
                #SEGEDIN
                #MNAMINKY
                #UVARTETOPRISTEZAS
                #REBEKAPODLEHLAMAFII
                #UMINECONOVEHO
                #VSICHNISPIUMLYNUAMYNE
                #DOBROUNOC
9. 7. #DNESKATAHNUREBEKUJA
10. 7. #RYCHLASPRCHAPREDTRAJEKTEM
11. 7. #HONILMETRAKTOR
12. 7. #DANSKEVELEHORY
13. 7. #POCASIJAKVCHORVATSKU
14. 7. #LEDNICEATELEVIZEVESTANUVEDLE
15. 7. #VSECHNOJEDNOUKONCI
#MAJKAONDRAREBEKA

sobota 7. července 2018

Dalších 85 km na sever

Dnešní cesta byla docela dlouhá, část vedla borovými lesy podobnými lesům u Mimoně, skoro 6 km vedlo přímo po pláži, po které zde jezdí Dánové v autech. Písek byl ale dostatečně tvrdý, takže se jelo dobře. Následující úsek byl velmi špatně značený, takže jsme se docela ztráceli. Nakonec jsme se ale všichni v pořádku našli, uvařili maso s těstovinami k večeři a šli spát na romantické lesní tábořiště.



Naše trasa
 

pátek 6. července 2018

S větrem v zádech k Thorupu

Ráno jsme si pochutnali na rybičkové pomazánce a poté vyrazili lesy národního parku Thy, poté proti silnému větru k pobřeží, kde jsme si prohlédli další rybářskou vesničku a poté s bočním větrem asfaltovou cyklostezkou v pobřežních dunách až do městečka Hanstholm. Zde jsme provedli nákup na další dny a pokračovali dál krásnou cyklostezkou - tentokrát už se pobřeží otočilo na východ a tak jsme měli vítr v zádech a jeli skoro bez šlápnutí rychlostí přes 25 km/hod.

Poobědvali jsme na břehu u rozpadlých bunkrů bývalého atlantského valu - ve vlnách se část lidí i vykoupala a poté jsme pokračovali dál až k bývalé pevnosti Bulbjerg - nedaleko nás čekalo lesní tábořiště, kde trávíme dnešní večer.



Naše dnešní trasa:

Dnešní kronika:

Boj s větrem (z deníku neznámého vojína)                                    6.7.2018

Generál ráno, po posledních přídavcích chleba s nutelou, poručil odjezd severním směrem. To ale nebyl tak snadný úkol, jak by se na první pohled mohlo zdát, neboť jsme byli pod silným přímým útokem nepřítele z větrného království. Severní vítr nám hnal písek a prach do očí a šlehal svými jazyky do tváří, čímž výrazně znesnadňoval náš další postup. Naštěstí se nám na obzoru objevilo město Hanstholm, kde jsme doplnili již řádně prořídlé zásoby jídla, což naší jednotce vždy zvedne náladu a dodá sil do dalších akcí.
Vítr zjistil, že touto strategií nad námi díky naší odvaze a silné vůli, nelze zvítězit. Lstivě nám proto zafoukal do zad. Ukolébáni vlídnými podmínkami jsme si užívali přesun krajinou písčitých dun a suché trávy k předem připraveným pozicím na pláži Severního moře. Až zde jsme odhalili geniální strategii nepřítele. Vlny na pláži naprosto zdecimovaly naše opevnění. Kromě toho vítr velmi silně poškodil náš obrněný doprovodný transportér.



Rozhodli jsme se proto pro strategický ústup. Zde se osvědčily schopnosti našeho generála, který na starých mapách objevil nepoužívaný bunkr, jež byl skryt před nepřítelem za mohutný skalní masiv. Ošetřili jsme raněné a do pozdní noci jsme sešívali poničený obrněný transportér. Do západu slunce byly všechny škody odstraněny a výtečné kuře s meruňkami (specialita našeho polního kuchaře) nám dodalo sílu do dalších bojů.




čtvrtek 5. července 2018

Národním parkem Thy

První část cesty do Thyboronu nebyla příliš zábavná - zvláště závěrečných asi 8 km po přímé cestě před Thybornem - ještě k tomu občas mírné mlžení a silný vítr - většinou ze strany a nepříliš teplo.

V Thyboronu prohlídka šnečího domku, pomníku bitvy u Skaggeraku z první světové války a betonových bunkrů z druhé světové války. Poté trajektem přes úžinu po ní následovala další 8 km zcela rovné cesty se silným větrem z boku a občasným mírňoučkým deštíkem.

Pak už byla cesta výrazně příjemnější - k Lodbjergskému majáku a dvou historických rybářských vesniček na pobřeží - Stenbjergu a Norre Voruporu. Zbytek cesty na tábořiště už byl s větrem v zádech. K večeři jsme uvařili čočku s vejci a párkem a teď už všichni odpočívají po celkem náročném dni.




Kronika dnešního dne:
Štvrtek
Ráno bylo nad poridge zataženo s 80% šancí rozinek. Dopoledne se dešťový mrak přesunul přes hráz a byl roztrhán druhým, tentokrát nezmeškaným trajektem přes město, jehož jméno si už Vojta nepamatuje.
Poté jsme se s pěti miňonkami a větrem vydali na cestu k trajektu. Po cestě si mnozí nakoupili zásoby jídel a pití v obchodech, což vedlo ke zmeškání původně zamýšleného trajektu. Druhý trajekt přijel co nevidět a už jsme se vezli.
Po výstupu z trajektu začalo nepříjemně mrholit a nepřestalo, dokud nebyla dlouhá osmikilometrová hráz překonána. Zanedlouho byl vidět v dáli autobus, kde se obědval chléb s paštikou. Velmi chutný oběd byl snězen co nevidět a čekal nás dlouhý zbytek cesty. Začátek druhé půlky cesty byl převážně štěrkový, občas pískový. Asfalt se dostavil spolu s nepřeberným množstvím kostelů, z čehož bylo nejzajímavější to, že v každém kostele je záchod a pitná voda.
Pomocí šipek se většina dostala až do kempu s kukaččí kadibudkou. Pro ty méně šťastné, co ty šipky opravdu sledovali, končila cesta bohužel jinde.
K večeři byla čočka s vejce, knedlíky a párkem... Byla spousta špinavého nádobí. Večer byla volná zábava a pak jsme šli do boud spát.
Verča a Vojta

středa 4. července 2018

Dále na sever mezi mořem a Nissum Fjordem

Pozdě večer se k nám připojily dvojčata Popovy, které přivezli rodiče. Ráno jsme opustili hezké tábořiště s dřevěným tee-pee. Dnes jsme měli většinou vítr v zádech a tak se jelo velmi příjemně - z počátku asfaltkou, poté celkem hladkou polní cestou po hrázi, následoval úsek mezi chatami s dost nepříjemným bořivým pískovým povrchem, poté dlouhá cesta lesem zakončená zajímavým lesním hřištěm.

Dále následovalo více, než 10 km po přímé silnice po kose mezi mořem a Nissum Fjordem, uprostřed na nás čekal autobus s obědem. 

Dále už cesta ke kostelu na útesu nad mořem v Transu a k nedalekému majáku. Poslední úsek cesty jsme zakončili na tábořišti ve Vandbergu, kde jsme se rozhodli i uklidit autobus, vaříme uzené s bramborovými knedlíky a celkově odpočíváme.



Dnešní trasa:


Zápis kroniky:

Po třech * se mnění styl, a tak můžete přestat číst, podle ostatních se ten den nic nestalo a je to v textu znát, tak je to jen pro fajnšmekry.

Těch čtyřiadvacet hodin započalo už jen pro pár posledních, co vydrželi u ohně téměř až k jeho zániku. My blázni se ukolébali už tak před jedenáctou, ale vášnivě jsme diskutovali o amerických občanech, školách, převážně pak o jejich nízkém sociálním základu dohánějícím studenty do nevídaného vypětí a o sociálních skupinách, o studentské práci, chudobě a školských kroužcích, o zabezpečení a agresivním cvičení proti střelcům a odstřelovačům, o právu držet zbraň, o detailní výuce o jejich krátké historii. Dále pak o rodinách, právním odloučení a dětech, o obezitě způsobené nárazovou večeří po dni hladu, o jisté stupiditě provázející vše zmíněné i o povinné každodenní přísaze Bohu i vlasti. Někteří odešli spát. I o Švýcarsku, jeho sociálních dávkách, o Indech ve Švýcarsku, co jsou zvyklí nechodit do práce, když prší, a tak nechodí. K těm diskuzím nám pomohli Kája s Verčou, které v Americe studovaly, a Martin, který tam pracoval. A k tomu jsme si, někteří, připíjeli, a koukali do ohně, dokud nevyhasl.

Když jsme šli spát i my poslední, dvě ze tří týpí už byla plná, Martin mne varoval, že v tom třetím něco hnízdí, po letmé kontrole jsem však nic, kromě kusů plastu, zrní a šlupek od banánu, neobjevil a usínal jsem s myšlenkou, že i kdybych viděl krysí hnízdo, tak bych ho nepoznal.
Budíček, opět, spolu se snídaní a přídavky v jedné větě. Vstal jsem, sám v mém týpí, balil jsem si spacák, když v tu předemnou probleskl pták přiletajíc dveřmi a ještě svým tělem zahřměl o železnou obruč při vrchu týpí.

Chléb s rybičkovou pomazánkou a cornflaky a dvě porce zrní snězevše, najedvše, snězouc... které byly snězeny Kacafírkovými. Po chlebu jsme, se sladkým čajem v lahvích, pokračovali dalšími 60km tůry. Před odjezdem jsem poděkoval Mrs. Popové za spacák, "Tak to jsi byl ty!" bylo mi odpovězeno, s úsměvem jsem mával a jako jeden z posledních vyjel z kempu s týpí, skvělým ohništěm, hromadou dřeva a kupou polének, z kempu s myčkou na kola, toaletou i dřezy, z kempu s pitnou vodou a s přístupem k fjordům ke koupání, z kempu s téměř sedmdesáti ptačími budkami.

S Jáchymem a Vojtou jsme ujížděli po prašné cestě z kempu, už tady jsem otestoval Jáchymovo kolo a docela jsme uháněli, na konci cesty jsme zahnuli doprava na asfaltovou silnici a dojeli jsme zbytek výpravy. Doposud bylo Dánsko docela holé. Sestávalo se z luk s ovcemi, kravami a koňmi, z hrází proti vodě, moří bez vody, vlastně bahnitých bažin, a sem tam nějakého vodorovného potůčku. Krom těch hrází a přímých silnic bylo také zcela rovné, "Do Dánska? Co tam? Dánsko je placka," jak lidé kritizují. Včera jsme potkali kopečky, drobné hůrky, a dnes jsme potkali lesy, ani slunce už nepálilo, namísto pod ním jsme byli pod nymby hrozícímy deštěm.

Dnes poprvé jsem přistoupil na rozšířený trend poslechu hudby za jízdy. Jirka pravil, že jsme při tom jeli po dlouhé prašné cestě, ale já poslouchal hudbu a myšlenky, konečně mi zas vysvitl nějaký nápad na programátorský projekt. Jeli jsme po prašných cestách a silnicích, když tu jsme byli na první lesní cestě, zcela tiché, sestavené snad jen z jehličí jakoby slisovaném hydraulickým presem, cestička klikatá nás pod jehličnany dovedla až k prvnímu odpočinku.

Včera jsem nevylezl dětskou stěnu před velkoobchodem. Když lezete po dětské stěně, lezete po chytech všech barev, proto tomu říkáme lentilky. Každé dítě takovou stěnu od určitého věku samo vyleze. Dětská stěna je typicky v komplexu s dětskou klouzačkou, prolézačkou, vedoucí na věžičku s drobnou stříškou, ale dětská stěna se může promněnit v těžký boulder hodnocený 9- na UIAA stupnici, když si zadáte dostatečná omezení, lezete po chytech stejné barvy bez lezaček a hlavně se nebojíte smíchu a údivu kolemjdoucích, kterým může dospělý, který nevyleze, připadat směšný, když pro ty haranty je to jako žebřík.

Tak dnes jsme zastavili v dalším komplexu, já navštívil pařezový kruh a kládovou stěnu, z té jsem se pokusil udělat další boulder, ale ten byl spíše nebezpečný, než obtížný, tak byl rychle opuštěn, kromě toho tam byla ještě klouzačka, houpačka a dětská lanovka, které jsem osobně netestoval. *** Posílili jsme horní končetiny i tady, a po chvíli prolézání jsme pokračovali dál. Vyjeli jsme z lesa a po prašné cestě pokračovali podél stromů a luk, ta spojovala sem tam nějaký domeček s vlajkou Dánska a malinkatou zahrádkou, jeli jsme občas pod stínem stromů, občas bez něj, po dobrých prašných cestách.

Co píši dál nemuselo se stát v tom pořadí, snad se to ale vůbec stalo. Napojili jsme se na asfaltku, dlouhou silnici, sice ne přímou, ale docela rovnou, jen trochu zahnutou, z toho jak celá kopírovala vnější pobřeží ostrůvků, nebo jimi alespoň procházela, ty sebou samou spojovala, a touto logistickou featurou umožňovala zalidnění ostrovů, takže na ostrově, na kterém jsme obědvali, bylo městečko, někteří něco zakoupili, jestli to nebyla jen pověra. Zastavovali jsme tam kvůli obědu, zrnitému chlebu s plátem šunky, vyjímečně se sýrem, s hořčicí či kečupem.

S autobusem jsme se zas rozloučili a pro mne začal sportovní zážitek. Jeli jsme stále po té docela rovné silnici, já vyjížděl z posledních a v neustálém záběru postupně předjížděl všechny, které jsem potkal. Dostal jsem se až k čelu, skupince s Jirkou, to zrovna předjelo stojícího Janka. Nebyl jsem jedinný, kdo jel rychle, Janek, který mne po chvilce zas předjel, byl spolu s Vojtou a Jáchymem skupinkou, která později vyrazila při odbočne z té docela rovné silnice na silnčky a prašné cesty, další pokračování cyklostezky.

Na té odbočce čekal Jirka na zbytek Solidusáků, Vojta s Jáchymem vyrazili napřed, kousek za nimi i Janek, já se k nim přidal po chviličce tak, že Janka jsem chvíli viděl, a chvíli se mi skovával v zatáčkách za domy, poli a kopečky. Tak jsem ho chvíli pronásledoval, až jsem narazil na rozcestí, kde vidět nebyli. Ze značení by zkušenému bylo jasné, že cesta pokračuje doleva po asfaltce, ale mne znervózňovala ta prašná cesta rovně. Po chvíli kroužení jsem se rozhodl, že na prašné cestě by byli vidět a jel jsem dál, myslel jsem si, že tím jsem použil žolíka, protože už je dlouho neuvidím a budu se muset řídit jen tou cyklostezkou.

Tak jsem je pronásledoval, vždy byli tak daleko a nyní už všichni tři u sebe, nikoho z nich jsem nerozeznal, ale jeli po cyklostezce, tak to bylo dobré, tedy dokud jsem si neuvědomil, že by to mohli být úplně cizí lidé, nějací sportovci, které bych honil, dokud se mi neztratí, ale už jsem je neviděl, cyklostezka se stáčela na prašnou cestičku, ti tři stáli na dalším rozcestí, a byli to oni.

V tu chvíli mne potřetí předjel modrý cyklista se čtyřmi brašnami, odbočil doleva a my si dali krátkou pauzu a vyjeli rovně, okamžitě potkali modrého cyklistu, už počtvrté, a ocitli jsme se na pobřeží, měli jsme výhled na moře. Bylo hluboko pod námi, alespoň jednu standartní lezeckou stěnu pod námi, prý tu do moře zahučel nějaký maják, či kostel, celý ho to pohltilo, proto z pevniny vybýhaly výběžky, takže pobřeží vypadalo jako řez střevem, kde výběžky by odpovídaly klkům, ve skutečnosti byly z betonových bloků a rozrážely vlny jdoucí z našeho pohledu z leva, aby pobřeží dál neerodovalo.

Zatímco jsem to vše pozoroval, rozebíral a zkoumal z dálky s ostatními třemi, zbytek Solidusáků přijížděl a nakonec i přijel a my čtyři tak odjížděli. Byli jsme vysoko, tak jsme se mohli postupně snižovat, jeli jsme doprava, takže ten vítr, co hnal ty vlny přicházející zleva nám teď vyl do zad a my z kopce uháněli. Já vyjel až po pár okamžicích, takže tu pro mne byla spousta prostoru mezi mnou a těmi třemi, nabírali jsme rychlosti až asi 37km/h, mě se líbilo parkoviště, které ti tři projeli bez problému, ale mně tam začala vyjíždět dvě auta z parkovacích míst, že bylo napínavé, jestli se tou skulinkou na trávníku vedle cesty dostanu skrz. Adrenalinový zážitek.

Tak jsme jeli dál ve čtyřech, z kopců a později i do kopců, do vesnice, kde byl kemp a autobus, tak do něj jsme se usadili a počkali na ostatní, aby nám ukázali, kde je ten kemp, byl nedaleko, tak jsme tam dojeli a já se umístil do jednoho ze dvou přístřešků. V kempu byla pitná voda, elektřina, jedna toaleta a fotbalové hřiště, lidé si hráli, hráli fotbal, později po sobě házeli barevné míčky, já měl službu a snad jsem dělal i něco jiného. S Kájou jsme připravili kuchyň, připravili potraviny, udělali novou kuchyyň a začali dělat cibulku a vařit knedlíky, teď ostatní vyklízeli autobus a věci tam později vraceli, za mne to udělal Janek, my k cibulce přidali zelí, poloviční porci oproti plánované, víc jí nebylo, povařili jsme i uzené připravené předešlý den a nakonec knedlíky porcovali a celé to servírovali.

Po večeři jsem započal psaní kroniky, stihl jsem to až po snídani, pomohli mi mnozí kolemjdoucí Solidusáci, Mili, obě Popovi, které dnes jeli poprvé, Verča K. a snad i další a něteří to rovnou četli. Předemnou se začala konat akrobatická yoga, překonali naše Slovinské výkony u řeky Soči, co bylo dál už netuším, večer jsem si zalezl do přístřešku, ale už tam byli Majka s Ondrou a šlo jim tam nějaké České rádio. Po finálním uvelebení jsem napsal další dva odstavce, až po tři hvězdičky, když v tu už Majka nevydržela Jankovo hudrování a ohnala se po něm se slovy, jestli už může být zticha, že chce spát, ale Majka to nebyla, byla to Hanička K., byli to Kacafírkovi. To by mohlo býti vše hodné zmínění.

úterý 3. července 2018

Na sever mezi dunami i vojenskými územími

Dnešní cesta byla docela poklidná - první část vedla vojenským územím, pokračovali jsme kolem železnice po kterém jezdily jen šlapací drezíny a následoval oběd - tentokrát dokonce předčasný - dokonce i s koupáním v moři pro odvážlivce - sice bylo studené, ale zase tam foukal vítr a byly vlny.

Dále cesta pokračovala prašnou cestou mezi dunami úzkou kosou přes Hvide Sande - cesta byla tak prašná, že po dojezdu na hezké tábořiště u sladkovodního jezera Stadil Fjord jsme vypadali jako po dlouhé cestě pouští - ale nakonec tady šly umýt i kola. Povečeřeli jsme milánské špagety a teď už tu v klidu odpočíváme, sedíme u ohně a připravujeme se na další den.

Počasí bylo sice o něco chladnější a bylo skoro celý den zataženo, ale stále příznivé pro putování na kolech.



Všechny dnešní fotky

Naše trasa

pondělí 2. července 2018

Přes město Esbjerg k Vejers Strand

Začátek naší dnešní trasy vedl nepříliš zajímavou trasou za hrází podél moře, následoval průjezd průmyslovým městem Esbjerg spojený s nákupem na další dny. Pak cesta pokračovala dále až do Vejers Strand - od tud jela část lidí asi 5 km po pláži, ostatní pak lesními cestami. Po vydatné večeři pomalu uléháme na malém lesním tábořišti.



Všechny dnešní fotky

Naše dnešní trasa

 

neděle 1. července 2018

Ostrov Rømø a město Ribe


Nedělní ráno začalo krátkým nákupem chleba v Tønderu, dále jsme pokračovali nakonec všichni busem na ostrov Rømø. Zde jsme jeli na jižní pláž - přes kilometr širokou – která je přístupná i pro auta – takže jsme mohli udělat krásné fota autobusu uprostřed písečné pouště.

Vykoupali jsme se trochu v dost studeném moři, poobědvali a vyrazili na kolech – nejprve vřesovišti ostrova Romo, poté po 10 km dlouhé hrázi na pevninu a pak silnicemi a silničkami (občas nepříjemnými prašnými, jindy krásnými asfaltovými cyklostezkami až do města Ribe – zde jsme si, alespoň zvenku, prohlédli vikingský skanzen, poté centrum nejstaršího dánského města a pak už jsme se silničkami vrátili na pobřeží, kde jsme zatábořili na hezkém přírodním tábořišti – večeře – koupání v říčce – někteří plavali tunelem až do moře, romantické západy slunce a příjemné spaní v naprostém klidu.



Všechny dnešní fotky

Naše dnešní trasa:



Dnešní kronika:

sobota 30. června 2018

První den na kolech

Celá cesta do Dánska probíhala úplně hladce, takže druhého řidiče jsme vysazovali na vlak zpět již ve čtyři ráno a v osm ráno už jsem i přes kontrolu na dánských hranicích byli na tábořišti, kde budeme dnes spát a uvařili jsme si tam snídani.

Poté nás autobus odvezl ještě asi 20 km na západ do městečka Hojer. Zde jsme sundali kola z vleku a jeli zpět do tábořiště napřed podél moře národním parkem Wattové moře a poté na východ podél německo-dánské hranice.

Jak je obvyklé, pár lidí se nám ztratilo a zase našlo, neobvyklejší však už bylo na místní podmínky intenzivní sluníčko, takže na dost lidech je vidět "cyklistické opálení".

Nakonec ale všichni dorazili zpět na tábořiště a nyní smývá v nedaleké říčce celodenní pot, uspořádává si věci a připravuje se na grilovanou krkovici, která bude za chvíli k večeři.

Dnešní fotky

Naše dnešní trasa:

Dnešní kronika:
Dodá Hanka Dl. a Kuba

pátek 29. června 2018

Odjeli jsme

Odjezd proběhl skoro hladce, zpoždění bylo pouhou  čtvrthodinu. Naopak hladký byl průjezd Prahou a také celá dálnice až do Německa. Takže jsme měli čas na večeři s koupelí v jezeře v Saské Pirně.

Nyní už sedíme zase v autobuse a čeká nás celonoční jízda na sever sluníčko zapadá a my míjíme Drážďany.

čtvrtek 28. června 2018

Přípravy vyrcholí

Jídlo je již pomalu nakoupeno, naše kola přichystána, ale přichází menší komplikace - není druhý řidič na cestu na zpátek, včera nebyl ani druhý řidič na cestu do Dánska, vytvářely se různé kombinace, v nichž měl jet s námi hoch s oddílu orientačního běhu - ten má sice řidičák na autobus, ale ne na přívěs za autobus, ale nakonec se i řidič našel.
Dalším problémem se ukázala doprava vleku na kola z Kobylis do Cukrovarnické, až se nakonec ukázalo jako jediné schůdné řešení, že vlek převezu půjčeným Tranzitem já, jelikož mám papíry na velký vlek za osobní auto - doposud jsem to nikdy nevyužil. Soupravu delší než normální autobus jsem bez problémů dovezl do Cukrovarnické, takže můžeme nakládat kola a cestě už doufám nic nebrání.

neděle 18. února 2018

Končíme

Vše jednou končí a tak i tento lyžák.

Na dnešní den už nám zůstalo jen zabalení věcí a úklid chalupy, což jsme úspěšně provedli a sjeli jsme k autobusu, vyfotili závěrečné foto a dojeli bez problémů do Prahy.


A několik verzí závěrečného fota na výběr

sobota 17. února 2018

Na Rezek

Dnešní program byl výlet na běžkách na Rezek, který proběhl v poklidném tempu, zpestřen byl pouze na zpáteční cestě, kde většinu výletníků zavedla Anička za zajímavější cestu, která měla za následek jednu zlomenou běžku a jednu ohnutou hůlku.
Odpoledne bylo věnováno Nichtbürgrovu šestiapůlboji a kupodivu ani hod cca 10 kg těžkým kladivem nezpůsobil žádný úraz.
Večer ve znamení oblíbeného smaženého sýra a závěrečných zpěvů a povídání.

Fotky z dnešního dne


Dnešní trasa