neděle 19. července 2015

Jsme v Čechách

Před chvilkou jsme překročili hranice, sluníčko právě vychází a my se nezadržitelně blížíme k Praze, kam bychom měli dorazit před devátou hodinou,.

sobota 18. července 2015

Poslední přechod a návrat

Včerejší odpočinkový den měl devastující účinky na tým. Šest lidi se necítilo dostatečně silných na poslední přechod Vladeasei

Zbytek naopak naplánovanou trasu zvládnul o hodně rychleji, než bylo plánováno a tak jsme museli v cíli docela dlouho čekat na bus.

Následoval přesun do Oradei, utrácení posledních Lei a poté cesta přes hranice. To, že Matesova občanka mezitím ztratila platnost naštěstí nebylo na závadu,  ale zpozorováno to bylo.

Nyní vaříme poslední večeři na prvním dálničním odpočívadla a čeká nás již jen celonoční jízda do Prahy, kam bychom mohli dorazit kolem osmé ráno.

pátek 17. července 2015

Odpočinkový den

Dnešní den jsme věnovali odpočinku - odsunuli jsme se pouze půl druhého kilometru do údolí Poiana Ponoru, kde v lukách meandruje krásná čistá ledová říčka - tam se opalovali, rychle se smáčeli v ledové vodě, vařili oběd a hráli hrátky. Počasí bylo přímo ukázkové, takže někteří byli ze sluníčka unaveni více, než z pochodů.

Večer úklid autobusu, balení a příprava na návrat. Zítra nás ještě čeká přechod Hříběcích hor Vladeasea a pak už loučení s Rumunskem a cesta zpět domů.

čtvrtek 16. července 2015

Vodami studeného Someše

Dnešní den jsme věnovali průchodu soutěsky Studeného Someše. Suchou nohou to fakt nešlo,  mnoho poetických pádů v kluzkém korytě říčky. Nakonec jsme soutěsku prošli, usušili mokré věci a  bokem soutěsky se vrátili na začátek. Na zpáteční cestě jsme dali ještě bloudění místními lesy, ale nakonec se všichni dostavili na výbornou večeři. Počasí bylo ideální - polojasno.

středa 15. července 2015

Rumunským krasem

Dnes jsme prošli Ponorské hrady - cca 400 m dlouhý podzemní tunel s říčkou Galbenou na dně 100 m hluboké propasti a poté jsme prošli také a vývěr říčky Galbeny v dalším údolí - docela náročné lezení po řetězech, lanech a žebřících. 

Následoval návrat loukami a lesy, po cestě ještě návštěva Ledové jeskyně. Někteří více udoláni, než při přechodu Rodny, všichni uvítali perfektní gulášek na večeři od Kačenky.

Záznamník výsadkového oddílu

Tento zápis shrnuje několik uplynulých dnů. Abychom jej uvedli do celkové souhry se zbytkem blogu, jsou dny řazeny od posledního k prvnímu.

Pátek 14. 8.

Domů nám krátce po poledni přišel zřejmě neporušený dopis s pasem a zvenku s nálepkou "nem kereste" -- nedoručeno. Žádné informace pro pobavení (jako datum) na něm bohužel nejsou.

Úterý 14. 7.

Od maďarské pošty na dřívější dotaz rodičů přichází mail, že o prioritní zásilce, odeslané do Maďarska před pěti pracovními dny, nejsou žádné nové zprávy a v případě její ztráty to máme řešit na poště, odkud jsme dopis posílali.

Almodtam vagy igaz talán?

úterý 14. července 2015

Den soutěsek

Dnešní den jsme věnovali soutěskám.

Nejprve jsme prošli Turžskou soutěsku (roklinu)  pěšky. 

Poté jsme jeli autobusem údolím řeky Ariap - celkem asi 130 km - část cesty byla také soutěska.  Problém ovšem byl v kvalitě silnice, která dovolovala průměrnou rychlost jízdy busu cca 35 km/hod. Nakonec jsme vyjeli až do výše 1250 m a při pauze jsme vyběhli k útvaru v rumunštině zvaném gropa - obrovskému sesuvu.

Co nás naopak překvapilo příjemně, byl večerní výjezd do pohoří Padiš - serpentiny do hor, které byly před 10 lety tvořeny prašnou silnicí, kterou jsme museli při výjezdu autobusu na několika místech dostavovat, se změnila ve velmi kvalitní silnici, takže nekvalitních byly jen poslední 4 km na tábořiště Glavoi, ale to Luděk také zvládnul, takže večeři jsme již uvařili uprostřed krasové náhorní plošiny a další dny budeme moci věnovat jednodenním výletům do dnešních propastí, jeskyní a kaňonů.

Verča K. (A také všichni další) pozdravují všechny, kdo čtou tento blog.

pondělí 13. července 2015

Slaný den

Dnešní den jsme strávili tématicky v soli. Přenocovali jsme na louce u hlavní silnice, medvědy zaháněli místní psi, tedy alespoň tak zuřivě štěkali směrem k lesu, ale je možné, že v místě se vůbec žádní medvědi nevyskytovali.
Po cestě jsme doplnili zásoby ve velkém supermarketu v městě Cluj-Napoca a poté již následovala návštěva v solných dolech v Turze i s obsáhlým výkladem,  někdo dokonce jezdil na lodičkách. Dost lidí překvapila velikost podzemních prostor - 100 m vysoký zvonovitý "sál" o průměru cca 50 m a další prostory ještě větší. Sám průvodce konstatoval, že návštěvnost dolů je tak velká, že vynáší daleko více, než kdyby se tam pokračovalo v těžbě soli, jejíž zásoby jsou tam ještě na 80 let.

Další atrakcí byla návštěva solných jezer, kde se všichni vykoupali a řádně umyli. Spíme v kempu u Turžské rokliny, kterou projdeme zítra ráno.

PS: Verča mi říkala, že mám do blogu napsat, že Verče a Verče bylo v noci zima.


neděle 12. července 2015

Kulturní den

Dnešní den jsme věnovali rumunským památkám - navštívili jsme dva zajímavé kláštery v  Bukovině - Sucevita a Moldovita. Kláštery samotné byly zajímavé - cesta k nim však byla velmi hornatá a pomalá a tak jsme hodně času strávili v autobuse
.
Nyní směřujeme směrem k městu Turda. Po cestě ještě uděláme menší nakupování, protože už nám došel chleba a poté už budeme hledat nějaké vhodné místo na přespání.

Místo na spaní jsme nakonec nalezli na louce u jakéhosi hotýlku v horském údolí, hned u hlavní silnice - trochu nás v noci rušily kamióny a také psi, kteří občas asi zaháněli medvědy, protože vytrvale štěkali směrem do lesa.

sobota 11. července 2015

Konec přechodu Rodny

Noc na dnešek byla docela studená, takže různí lidé v praxi testovali kvalitu jejich spacáků a většinou oblékali na noc všechno svoje oblečení. Někteří jedinci dokonce v noci i vytáhli karimatku a dali ji pod sebe.

Ráno nás ale již probudilo sluníčko a tak jsme postupně po cestě do sedla Rotunda odkládali teplé svršky a k autobusu již většina dorazila v tradiční sestavě kraťasy a tričko.

Po radostném shledání s autobusem služba uvařila vydatný oběd a nyní sušíme věci a relaxujeme. 

Bohužel je zde mobilní signál pouze na vybraných místech v lese, takže doplnění stručných zápisů z dnů minulých se odkládá na později.

Zítra bude kulturní vložka - návštěva tří severorumunských klášterů.

pátek 10. července 2015

Čtvrtý den přechodu

Včera odpoledne nás chytil déšť, který trochu prověřil naše vybavení, během noci ale ustal

Ráno jsme zvládli i usušit stany. Střídavě nás dnes provází mraky i sluníčko a je o hodně chladněji, což je na pochod docela příjemné. Všichni spokojeně šlapou k dalšímu tábořišti u jezera Mica Lac.

Tábořiště u jezera je ještě hezčí, než předvčerejší, akorát s ohledem na teplotu nemá nikdo vůli se vykoupat. Zima je opravdu citelná a tak k vaření večeře všichni navlékají vše, co mají s sebou (Někteří toho moc s sebou nemají). V noci na některé dolehne zima tak důkladně, že i vyndají karimatku z batohu.

čtvrtek 9. července 2015

Jdeme dále na východ

Noc u krasného jezera jsme přežili bez problémů a ráno pokračujeme podle planu dále na východ.
Dopoledne bylo počasí bezvadné - polojasno, chladněji. Odpoledne poté došlo ke zhoršení a začalo dokonce pršet - i když déšť nebyl nijak intenzivní, byl docela nepříjemný.

Spaní jsme našli nedaleko sedla Gargalau - ovčácký pes je přátelský a snaží se nám vylízat všechny ešusy - vyvstává otázka - čím vlastně pastevci své psy krmí?

středa 8. července 2015

Nejvyšší hora Rodny dobyta

Osma statečných dobyla právě nalehko nejvyšší horu Pietrosu - v rámci večerní procházky ze tábořiště u jezera. 

Všichni jsme vystoupali ráno dlouhé stoupání na horu Batrina a pak už po travnatých pláních se stády koní až k jezeru Rebra, kde jsme se rozložili na nádherném tábořišti, umyli se a uvařili. Nevybouření ještě vyrazili na nejvyšší horu.

Začátek přechodu Rodny


Bylo to náročné, nahoru, dolů, ale všichni nakonec dorazili v pořádku do Petrova průsmyku (Pasul Petruii), kde nás medvědi nesnědli.

Cestou jsme zaznamenali pokus pasteveckých psů sníst Martina Faltyse, ale ten, díky jeho tuhé obraně batohem a posléze díky zásahu bači, nevyšel.

Bača v salaši nás obdaroval slušnou zásobou síra - peníze nechtěl - dostal jen nějaké bonbóny - na tolik oblíbené cigarety jsme zapomněli zase my.

pondělí 6. července 2015

Nezapomenutelný zážitek z jízdy vlakem podél řeky Vaser

Ráno klidné vstávání, v deset odchod po kolejích asi 7 km do stanice Faina. Po cestě jsme potkali místní vlak a mohli jsme pozorovat šíbování ve stanici. Vlak vezl dva vagóny pro lidi, jeden pro domorodce - otevřený plošinový a pak asi pět vagónů se senem.

Došli jsme do stanice Faina, kde jsme se trochu zcivilizovali, omyli v řece a snědli poslední zbytky jídla. Vlak měl jet v jednu hodinu a jsme mohli pozorovat další umělecká díla na úzkorozchodné železnici - nejběžnějším strojem je zde Ford Tranzit s železničním podvozkem, ve kterém se volant používá jako ručním brzda. 

Nakonec, asi s hodinovým zpožděním přijela lokomotiva s jedním vagonem pro lidi, do kterého jsme se museli směstnat, jak s domorodci, tak s dalšími Čechy. Za nás bylo zařazeno dalších dvacet vagonu se dřevem - na některých plošinách byli celou cestu brzdaři, kteří jsou zjevně nejdůležitějšími členy posádky vlaku.

Cestou vlak fungoval jako ve filmu Slunce, seno a jahody - cestující vystupovali a nastupovali během jízdy, bez zastavení se také vykládaly a nakládaly různé pytle, kanystry apod. Zastávka byla jediná, když za nás připojovali další vagóny.

Dlužno říci, že maximální rychlost vlaku byla cca 12 km za hodinu. Cestu jsme oživili hrou na kytaru a společným zpěvem, některé písničky, jako Slavíci z Madridu zaujaly i Rumuny. Po čtyřech hodinkách jsme dorazili k autobusu.

Přepadli jsme posléze místní Penny Market, doplnili zásoby a vydali se do západního sedla pohoří Rodna, kde jsme uvařili výborné kuře s broskví a nyní ještě někteří vytrvalci hrají společenské hry a ostatní už sbírají síly na pětidenní přechod pohoří, na které vyrazíme zítra ráno.
Doufáme, že z cesty se nám povede občas nějakou zprávu podat.

neděle 5. července 2015

Výstup do hor maramurešských

Podvečerní výstup byl místy dost drsný, protože cesta vedla kolmo nahoru sutí (v prvním případě i jako oficiální značka, v druhém jsem já zvolil nevhodný postup), ale všichni byli stateční  a před osmou večerní jsme dorazili do sedla, kde nás čekala docela příjemná útulna (relativně nová, ale přesto jsme museli z patra vynést jednu velkou "hromádku". Po uvaření večeře se všichni dost rychle uložili k zaslouženému spánku.
Dnes nás čeká výstup na  horu Toroiaga (1952 m) - bez batohu a poté sestup do údolí řeky Vaser. V pondělí pak cesta lesní železnicí k busu.

V údolí Vasery není dost určitě signál, takže další zprávy budou až v pondělí večer.

Ráno v Maramureši

sobota 4. července 2015

Vyrážíme do hor

Dlouhá cesta je za námi, dojeli jsme do vesnice Borša a pomalu se chystáme na přechod pohoří Maramureš.Snažíme shledat se svými věcmi, naloženými chaoticky včera odpoledne. Horský hřeben, který se tyčí před námi není úplně povzbuzující, ale zase už rovnou vidíme místa, kde máme dnes stanovat. Vaří se ještě pozdní oběd.
Dnešní cesta však měla i své problémy - bdělé maďarské/rumunské pohraničníky, kteří zpozorovali, že Adam mám prošlou občanku a nepustili ho do Rumunska. S Filipem se vydali řešit věc zpět do Maďarska a doufáme, že se s nimi brzy znovu shledáme.

Tak ještě pro ilustraci pohled na místo, kde se připravujeme na pochod.


Půlroční koupel uprostřed Bratislavy

Včerejší den jsme zakončili koupeli v průzračně čistém jezeře Veľký Dražďiak na Bratislavském sídlišti Petržalka. Když jsme, dle rady mého známého zastavili uprostřed sídliště u Billy, tak si všichni mysleli, že si z nich dělám legraci. Stačilo však ujít asi 100 m a octli jsme se na kamínkové pláži hezkého jezera s příjemně teplou vodou, kterou část lidí využila k večernímu plavání.
Nečekaný problém vznikl, když Vojtovi v místech, kde sotva stačil, spadly dioptrické brýle. A tak se dost lidi vydalo do vody znovu. Ač se to zdálo beznadějně, byl nakonec Martin Ledinský úspěšný a Vojta si bude moci užívat ostré pohledy na Rumunské hory. 
Vykoupaní a spokojení uleháme do busu a necháme se vézt maďarskou pustou na východ.

...

Pod nočním průjezdu Budapeští, během které se nám v centru města snažilo několik opilců skočit pod autobus, ale jinak se nic nedělo nás východ sluníčka zastihl na dálnici kousek před hranicemi s Rumunskem.



pátek 3. července 2015

Vyjíždíme

Nakládání proběhlo zcela podle plánu a odjeli jsme pouze s několika minutami zpoždění. Sice jsme si vzápětí dali pauzu u benzínky, když jsme brali plnou nádrž, což u našeho autobusu znamená pár stovek litrů, ale po půl sedmé jsme již byli na dálnici.
Proběhlo úvodní povídání o zájezdu, ale poté nás pro změnu zdrželo první zúžené místo u Hvězdonic. Po půl hodině popojíždění už před námi byla volná dálnice a my pokračovali po nejdelším tankodromu směrem na Brno.
V Brně jsme u benzínky nabrali Adama a již v plné sestavě jsme pokračovali dále na jihovýchod, abychom zanedlouho překročili slovenské hranice.



středa 1. července 2015

Přípravy zájezdu pilně pokračují

Díky všem, kteří dnes pomáhali přpravovat na brigádičce společné věci - už je zabaleno asi 12 beden potravin, takže ohladu snad nebudeme, alespoň prvních pár dnů. Na fotce vám představujeme tým, který připravoval jídlo na letošní zájezd.