neděle 12. února 2017

Všechno má jednou konec

Všechno má jednou konec a tak je to i s letošním lyžákem. Poslední den nám zabralo balení, uklízení chaty, cesta k autobusu a poté cesta do Prahy. Vše proběhlo bez problémů, i když si různí lidé snažili zapomínat na různých místech některé své věci, nakonec vše dojelo do Prahy, dokonce i něco navíc.
Tak nejpozději zase na začátku léta...

sobota 11. února 2017

Den her

Dopoledne jsme věnovali drobným hrátkám v chalupě a okolí, odpoledne vyrazily týmy na šifrovačku, která se ukázala jako docela náročná a tak týmy postupně docházely až za hluboké tmy, ale všichni nakonec vše vyřešili.

Kronika

Dnešek začal trochu netradičním způsobem, budíček byl narozdíl od odtatních budíčků drsný a hlasitý, ale vzbudili jsme se a tak jsme šli na snídani. Nasnídali jsme se a po snídani nám Jirka, Matěj a Petr řekli že dneska budeme hrát různé hry a že ve 12 začne velká šofrovací soutěž a tak jsme do 12 hráli různé hry a ve 12 nám Petr s Matějem řekli co si máme vzít a že první část hry bude na chatě. Tak jsme začali. Měli jsme složit z jednotlivých písmen větu která nám řekne kam máme jít. Měli jsme jít na novou chatu a z ní jít dolu po žluté. Na prvním stanovišti jsme měli doplnit přídavná jména k našim jménům, které jsme si říkali první den večer. Vyšlo nám že máme jít po kostelní cestě na studenov. Došli jsme na druhé stanoviště a našli papír s další šifrou tak tam byl vytištěný rozcestník který byl na Studenov a tak jsme tam šli. Na Studenově jsme našli papír a protože nám byla zima tak jsme si šli na chvíli sednout do hospody a každý jsme si tam něco dali. Když jsme si poprvé zavolali o nápovědu a Matěj nám řekl ať se rozhlédneme kolem, ale my jsme pořád ještě nedopili tak jsme tam ještě zůstali. Když jsme zavolali Matějovi znovu tak nám řekl ať tu oblast zmapujeme. Tak jsme usoudili že by jsme měli vyjít z hospody a jít se rozhlédnout kolem a uviděli jsme na sloupech nakreslené různé znaky lihovkou. Tak jsme si je zakreslili a vždy je spojili a dalo nám to písmenko, měli jsme jít na rozcestí 5ti cest. Když jsme tam došli tak tam bylo 9 zavařovacích skleniček s různými druhy koření a pod nimi čísla. Identifikovali jsme je a zjistili že máme vždy napsat písmenko z toho slova podle toho jaké je tam číslo. Tak nám vyšlo že máme jít na kládovou cestu. Když jsme tam došli našli jsme mapu ke které jsme přiložili trojůhelník a zjistili že máme jít do zatáčky před ručičkama. Byla tam trubka a něco v ní tak jsme tam nalili vodu a nic se nestalo. Zavolali jsme Matějovi a ten nám řekl ať do toho bouchneme a zkusíme to znovu a tak jsme to udělali a tentokrát to vyplavalo psalo se tam ať jdeme ke boudě na slalomové tyče. Tam byla ,,Věštírna" která nás všechny velice naštvala a byly jsme rádi že asi po hodině co jsme tam byly jsme se dozvěděli že máme jít pod strom který je nad naší chatou, když jsme tam došli tak tam byla bedna ve které bylo jídlo, něaké jsme vzali a šli do chaty. Když jsme do chaty přišli bylo 22:45 takže jsme se všichni převlíkli najedli se a čekali na další týmy. Když přišly Vítek nás začal bavit svými příhodami ze školky a školy a poté jsme šli spát.

Oliver Hnát a další

pátek 10. února 2017

Lyžovali jsme

Dnešní den byl věnován znovu sjezdování. Ráno bylo nahoře hrozná mlha, ale ta se rozfoukala, ale pro změnu se zvedl vítr, i když nebyl nijak strašný. V poledne se vrátil z Bruselu Jirka, naopak čtyři holky odjely na ples, ale zas přijel Ondra Novotný. Večer je, jako tradičně věnován intelektuálním i přihlouplým hrátkám.

čtvrtek 9. února 2017

Do Jizerek

Dnešní den byl ve znamení běžek. Většina lidí odjela na běžkách do Harrachova, autobusem na Mýtiny a pak Polskem na Jizerku. Cestu si zpestřili z Orlů, když místo běžecké trasy zvolili drsný průchod po turistické značce.
Po cestě zpět si cestu zkrátili Matějové, takže dorazili s půlhodinovým zpožděním.
Skupina lazarů podnikla statečný výlet na Čerťák.

Kronika


Jakub Novotný


středa 8. února 2017

Další sjezdový den

Další den sjezdování proběhl opět ve znamení efektivního využívání celodenních lístků rozdělením na dvě skupiny. Lyžování bylo úspěšné, skončilo pouze jedním nalomeným prstem na levé ruce.
Díky tomu jsme mohli zorganizovat skupinovou návštěvu zdravotnického zařízení, které odhalilo jedny natažené šlachy na koleně, jeden zlomený prst na ruce ze včerejších běžek (včera oštřovaný zlomeným kartáčkem na zuby) a jeden již zmíněný nalomený prst z dneška.

Kronika dne:
Kronika psaná dlouho po konci lyžáku. #prechodnikyRuznychTvaru #SpoustyRuznychNapadu #JakoKdysi
Budíček byl, jako jindy, kolem sedmé a k snídani bylo, jako aspoň jednou každý rok, zrní, které ale už nestihl Jáchym, jako naschvál, protože vstával až ve čtvrt na deset, jako správný lenoch. Já jsem si, jako obvykle, přispal až do půl desáté a v tu dobu už zrní zase bylo, jako aspoň jednou každý rok. Tento den, jako ještě jeden jiný, byl speciální lyžařský program.
Předcházejícího dne jsme vymysleli důmyslný plán předávání permic, abychom využili každou hodinu. Kromě klasického předávání, při kterém si každé dvě hodiny vyměníte permici se svou dvojicí, tu byly ještě speciální výměny příliš složité a zdlouhavé na vysvětlování. Tak jsme zařídili, aby všichni, kdo spolu chtěli být, byli spolu, aby všichni měli čas na oběd a aby se každá hodina permic využila.
Mé lyžování začalo v deset, kdy jsme s Haničkou a Jáchymem vyrazili na svah za Verčou, která už dvě hodiny lyžovala. Od té doby jsme spolu byli až do dvanácti, kdy ostatní odjeli na oběd, kdežto já lyžoval až do jedné, dokud jsem nepředal svou permici Maxi Matějovi. Tak jsme se zas sešli spolu s Verčou, Jáchymem a Haničkou a já se naobědval vývaru a rajské.
Odpoledne jsme zas vyrazili na svah, tentokrát rovnou ve čtyřech. Mám dojem, že to byl ten den, kdy Jáchym, namísto házení sněhových koulí s námi do válcovitého cíle na vršku domu pod lanovkou, házel koule na cíl živý a Jáchymovu školu udržující, před dveřmi od zmíněného domu stojící. Lyžovalo se nám myslím dobře, pravděpodobně jsme udělali pár úspěšných vláčků a možná jsme s Maxi Matějem zašli i do hospůdky, s čímž by souviselo půjčování permic přijevší Terce.
Při posledním lyžování jsme vyjeli lanovkou až nad mraky, odkud se nám naskytl přenádherný pohled. Naprosto čistá obloha byla rozjasněná klesajícím sluncem vrhající ničím nerušené paprsky a ostré přechody mezi mraky a bleděmodrým nebem z mraků dělaly pevninu, ze které sršely vodopády vod nikdy nedopadajících na zem však rozpustivších se v atmosféře. Takový jsem měl dojem a věřím, že ho měli i všichni ostatní, neb množství snímacích zařízení vzrostlo z nuly na počet odpovídající polovině lidí. I solidusáci snad pořídili nějaké fotky, tak doporučuji si je prohlédnout, i když se to nemůže vyrovnat okamžiku jako vymodelovanému, plastickému, naprosto ostrému, prostornému a volnému, který zakusili ti nad mraky v celou hodinu.
Jak jsme se pomalu rozjížděli a užívali si ostrých rysů mraků, tak jsme se zabořovali do nepříjemné mlhy, která nás velmi brzo zcela pohltila. Z perfektního rozhledu zbylo jen pár metrů, z čisté oblohy jen nahuštěná mlha, z jasného svitu slunce jen temno jako v burácejícím dešti a z fantasticky pozitivní nálady k zastavení jen nálada na posed v Braunovce.
A tam jsme taky jeli, po cestě jsme se možná ještě posilnili medovinou. Po dni naplněném lyžováním, s permicemi úspěšně využitými, jsme si k večeři dali risoto, po kterém následovaly hrátky zahrnující například buny buny, šarády a semberu. Byly vyprávěny příběhy o sanitce přijevší kolem čtvrté, o lékařských zprávách od líných doktorů, zkopírovaných z jiných zpráv však nedostatečně upravených, proto chybných, o Mili co dostala číslo od horský služby a o Mili co měla den před návštěvou kliniky ruku zafixovanou kartáčkem obaleným izolepou. Na závěr dne jsme ještě hodili tři lidi do sněhu, snědli pudink a šli spát.

Službu měli, a kroniku konečně napsali: Tonda, Hanička a Verča

úterý 7. února 2017

Tradiční výlet do Jilemnice

Tradiční výlet do Jilemnice se konal neopaktradičně v úterý, protože ve čtvrtek bude Jirka v Bruselu.
Předchozí hrátky vyřadily z výletu Filipa a s ohledem na délku cesty jsme nechali napospas mravencům také Kristýnku.
Cesta vedla zcela tradiční trasou - Lysá hora - Sedlo Dvoraček - Růženčina zahrádka - Zlaté návrší - Horní Mísečky - Rovinky - Žalý - Křižovky - Jilemnice. Výhodou byla velmi dobrá stopa skoro po celou cestu, nevýhodou byl docela velký mráz na hřebenech, takže než jsme dojeli na Mísečky, bylo pár lidí docela zmzlých.
Po mnoha letech byla naopak velmi dobrá cesta kolem Valteřic a dále do Jilemnice, protože tamní pole a louky byly pokryty slušnou vrstvou zmrzlého sněhu, na kterém se dalo dobře bruslit a tak jsme bez námahy dojeli na běžkách až skoro na náměstí v Jilemnici. Do bazénu jsme se bohužel nedostali, večeře byla tradiční na Šaldově statku. Následovala cesta autobusem do Rokytnice a pak výstup na chatu, který bude, doufejme ulehčen výjezdem naším vlekem.
Akce "kefka" fungovala docela úspěšně, dokonce jeden zlomený kartáček byl použit jako dlaha na naražený prst Mili.

Kronika

Kronika út 7. 2. 2017

Záznam trasy


pondělí 6. února 2017

Krátký běžkový výlet

Dnešní den byl spíše odpočinkový - vyšli jsme dopoledne na běžkách přes chatu u Huťského vodopádu do sedla Pod Dvoračkami a pokračovali mírným sjezdem do Františkova a poté do Rokytnice - zpět do kopce - poslední fázi pak naším vlekem.
Odpoledne venkovní hrátky na ručičkách - večer příprava na zítřejší celodenní putování do Jilemnice.

neděle 5. února 2017

Sjezdový den

Dnes jsme celý den strávili na sjezdovkách - střídavě rozděleni na dvě skupiny. Počasí bylo spíš nepříznivé - prakticky celý den byla mlha taková, že by bylo dobré mít slepeckou hůl, ale občas se alespoň trochu projasnilo a jezdilo se lépe.
Na druhou stranu nebylo na sjezdovkách moc lidí a ani na lanovku nebyly fronty.

Kronika:

Čéče, vyhrabali jsme se z pelechu už v sedm ráno. K snídani byl nějakej blaf, ale to bylo vše, co jsme dostali. Tak jsme něco sežrali a polovina (což jsme my dva samozřejmě nebyli) si mohli válet pupky ještě dvě hodiny a my, jakožto první várka, jsme už smrděli na svahu. Přes tu mlhu jsme neviděli ani na malý smrady, který se nám imervére pletli pod nohy. Sníh celkem ušel a lidi byli takový sralbotky, že nevystrčili čumáky ze dveří, takže nás tam tolik nakonec nebylo.
Potom nějaký to střídání a shánění permic ve dvojicích (jakože Verča Krolupperová je fakt podobná Matěji Hlaváčkovi, no jako vážně). A ještě se do toho pletli nějací, co jezdili na dětský. No vážně dost dobře korigovaný binec.
Služba se pak pochlapila a ukuchtila fakt bombový vepřo knedlo zelo. Tak bombový, že když Petr, jakože ten, co přidrandil ze druhý skupiny jako posední, ostrouhal. Jako vážně, všechno mu sežrali. Tak plácl včerejší knedlíky, cibuli a vejce na pánev a něco si ukuchtil.
Když jsme se my, borci z první skupiny vrátili zas hladoví jak psi, tak jsme pro změnu Petrovi sežrali i ty zbytky z jeho oběda. No vážně, jsme furt hladoví. A žraví.
Jo a přiřítil se Matěj Bláha šel lyžovat od dvou. Fakt bláhový.
No a pak jsme pařili Ligretto, Krycí jména a tak podobně. No a něco jsme snědli, zapařili a šli chrnět.
Tak.
Borci: Vít, Mili a Jana (ta Popová)

sobota 4. února 2017

Další lyžák začíná

Odjezd z Prahy proběhl skoro bez zmatků, ranní náledí se naštěstí po cestě nijak neprojevilo. Oba autobusy dojely do Rokytnice chvíli po sobě a tak jsme v poklidu připravovali věci do rolby až někdo začal zjišťovat, kdo vlastně má klíče od chat. A ono se ukázalo, že nikdo.
Obyvatelé Braunovky na tom byli dobře, protože jejich předchůdci nechali jeden vchod zamčený pouze na kódový zámek a kód jsme věděli. Hůř na tom bylo osazenstvo Horní chaty, ti se nakonec také do chaty dostali, ale bylo to prý náročné.
Dovoz věcí k chatě rolbou také nebyl zcela bez problémů, občas došlo k výměně lyží, či batohů mezi chatami, ale nakonec všechny věci našly své majitele, některé jsou ale stále ještě navíc, ale to jsou věci těch, co mají přijet později.
Podvečer jsme strávili uspořádáváním věcí v chatě, přípravou lyží, vařením večeře.
Po večeři následují tradiční seznamovací hrátky.


Zápis kroniky:
První zpráva z odtučňovacího tábora
Všichni účastnící se dostavili, jak bylo plánováno, v 8:30 před Cukrovarnickou. Jejich nesmělým přáním bylo dát si pořádně do těla, zasportovat si a trochu namrznout. Proto se rozhodli svěřit se do rukou otestovaného vedoucího Jiřího, který patří mezi nejlepší hubnoucí trenéry v Čechách. Jeho umění spočívá ve výběrech nejlepších tras a míst na výlety, ale především vždy doručí všechny účastníky nazpět živé!
Hned první posilování pod názvem „Naneste všechny zásoby do busu“ proběhlo úspěšně a bez nehod, i vejce přežila. Poté si účastníci naskládali krosny, batohy (někteří zmatenci i kufry), lyže, běžky a kdovíco do autobusu, naskočili dovnitř a jelo se. Po nějaké době se objevily drobné problémy typu zapomenutý oběd v kuchyni nebo ručník či pasta v koupelně. Nešťastníci bez oběda mohli své touhy ukojit na stanici Shell, která měla sice placené záchodky, ale zato tam prodávali výborné čokoládové muffiny.
Autobus dorazil do cíle. Účastníci vyskákali ven a jali se vyskladňovat. Sestavili řetěz a zahájili cvičení číslo dvě. Jakmile všechny věci přemístili z bodu A do bodu B, zaútočili na autobus mravenců a i jejich výbavu vydolovali – stretching. Po takové námaze si posádka zasloužila odměnu, vyhlásila se tedy hra „Kdo kopne míč do hrnce“. Hra byla velice populární a upoutala pozornost i několika kolemsáňkujících.
Přijela rolba, nastala tedy nová hra, a to 3D tetris. Cílem této hry bylo narvat co nejvíce věcí co nejlépe do rolby a na přívěs. Bohužel některá mravenčí vajíčka nepřežila a rolba musela jet nadvakrát. I přes všechny pokusy některé krosny a batohy přebyly a nakonec každý vyfasoval jedno zavazadlo, které musel vynést nahoru na Braunovku.
A tak začalo první letošní kardio s heslem „Vyběhni ten kopec, ale snaž se nezapadnout“ Zpocení výletníci se nevzdávali a vytrvale bojovali o každý krok. Nakonec horu pokořili a všichni se úspěšně vyškrábali až do chaty, kde je čekal další úkol, a to přemístit zmatená zavazadla na Horní chatu k jejich právoplatným mravenčím majitelům. Pár odvážlivců se zhostilo tohoto úkolu. Někteří sešli z cesty a zasekli se ve sněhu, bořili se, hekali a funěli, nakonec však pomocí nábližky zavazadla doručili a byli odměněni dýňovou polévkou.
Na chatě zdlábli všichni večeři a začaly seznamovací hrátky: deka, kruh jmen, hej ja atd.
Prosíme, fanděte nám, děkujeme.

A tímto se s vámi loučí:

Elegantní Ema, jasný Jirka, permanentní Petr, teoretický Tonda, tragická Terezka, maxi Matěj, originální Oliver, sabotér Michal, fantastický Filip, hodná Hanička, micro Mikro (neurotická Nicole), mili Mili, vostrá Verča, milý Martin, vtipná Verča, jemná Jana, květinová Kristínka, jedinečný Jáchym, votravný Vítek, veselá Verča a kdovíjaká Klára. 

Fotky

Rokytnice 2017 - sobota 4. 2.